Václav Tichý zvolil také zámořskou cestu, chce se propracovat mezi světovou elitu

S golfem začal brzy, a když přecházel na osmileté gymnázium, začal ho už hodně bavit. Jezdil pravidelně na turnaje, cestoval a také začal častěji chybět ve škole. Na druhém stupni gymnázia si už pak musel zařídit individuál, i když pořád chybět nemohl. Před turnajem vždy obešel vyučující a domluvil se s nimi, kdy si nahradí látku a kdy dopíše testy.

Jak k tomu vyučující přistupovali?
Golf mi začal hodně zasahovat do studia, oni to ale naštěstí všichni chápali. Nikdo mi nedal test hned druhý den po mém návratu, dali mi pár dní na doplnění látky. Spolužáci mi poslali zápisky a snažil jsem se si vše doplnit a držet si dál dobré známky. Díky tomu jsem vlastně žádný problém s učiteli neměl.

Jak jste vedle golfových turnajů zvládal školu v tomto individuálním režimu?
Chtělo to organizační schopnost, vše si zařídit před odjezdem na turnaj a vše si pak také umět doplnit, ale šlo mi to dobře. Co se týče náročnosti, upřímně jsem očekával, že to bude horší, než to ve skutečnosti bylo. Původně jsem totiž myslel, že se budu muset učit na turnajích mezi hrou, abych vše stíhal, nakonec to ale nebylo potřeba a i tak jsem si držel dobré známky.

Co jste studoval?
Byl jsem na osmiletém gymnáziu nad Alejí v Praze. Vždycky mě bavila matika a fyzika, které jsme měli na gymplu na vysoké úrovni.

Jaký jste měl vztah se spolužáky? Necítil jste se kvůli individuálu tak trochu mimo kolektiv?
Trošku jsem to pociťoval během covidové doby. Spolužáci trávili hodně času online, prakticky pořád spolu hráli různé hry a volali si. Já jsem v té době hodně trénoval a na tyhle aktivity neměl čas. Když jsme se pak vrátili do lavic, měli kluci různé vtípky a hlášky, které jsem nechápal, protože vznikly právě během té doby. Rozhodně to ale nebylo tak, že bych byl mimo kolektiv a neměl kamarády. Naopak, s kamarády ze střední jsem pořád v kontaktu.

Kdy jste se rozhodl pro americkou univerzitu?
Už delší dobu jsem věděl, že bych chtěl směřovat za moře. Většina golfistů z Česka na mé úrovni odjíždějí studovat do Ameriky, protože tam se hraje golf na úplně jiné úrovni a je tam také více možností. První taková konverzace proběhla na podzim roku 2018, takže vlastně na začátku druhého stupně gymnázia. Později jsem byl v kontaktu s Robertem Sovíkem a USA Sport & Study, organizací, která pomáhá českým sportovcům s přechodem na univerzity do zámoří. Propojili mě s Američanem, který se staral přímo o studující golfisty, což bylo skvělé, protože měl informace snad o každé škole, která přicházela v úvahu. Pomohl mi s výběrem a jsem si jistý, že sám bez této pomoci bych si nebyl schopný vybrat tu ideální možnost.

Podle čeho jste tedy vybíral školu?
Ze začátku to bylo hlavně o golfu, sledoval jsem různé žebříčky a zjišťoval informace z tohoto prostředí. Když jsem si pak volal s jednotlivými trenéry, dbal jsem na pocit. Při rozhovorech jsou vždycky milí, ale to je podle mě především proto, že potřebují získat nové hráče do svého týmu, je to pro ně byznys, takže tomu jsem takovou váhu nakonec nepřikládal. Rozhodly u mě nakonec návštěvy jednotlivých škol. James Madison University ve Virginii na mě působila nejlepším dojmem. Škola vyzařovala skvělou atmosféru a ten Američan, který mi pomáhal s výběrem, mi školu posvětil, protože ji také dřív navštěvoval. Dneska jsem za tu volbu moc rád, máme skvělou partu v týmu a je to rozhodně místo, kde chci alespoň ty čtyři roky žít.

Hned po maturitě jste se tedy vydal za moře. Jaký na škole studujete obor?
Směřoval jsem původně k matice a fyzice, nakonec jsem se ale před pár dny rozhodl pro obor kvantitativních financí. Matiky tam je dost, obor navíc studuje starší spoluhráč a doporučil mi ho.

Na střední škole jste byl zvyklý spíše hrát golf, učení bylo méně. Jak to je teď s přechodem na univerzitu. Není toho učiva naopak o dost víc, než jste byl zvyklý?
Musím říct, že té školy není vůbec hodně, jak jsem si možná zpočátku myslel. Ale ty první ročníky takové bývají. Máme hodně obecných předmětů. Třeba matika je takové opakování toho nejdůležitějšího ze střední školy. My jsme ji měli na gymplu na dobré úrovni, takže zatím je to v pohodě, ale jsem si jistý, že druhý semestr nebo další ročník už budou vypadat jinak a že učivo bude náročnější. Školu mám asi šestnáct hodin týdně.

Pojďme k tomu režimu, jak vypadá vaše rozložení tréninků a vyučování?
V pondělí, ve středu a v pátek mám vždy dopoledne školu, odpoledne pak hrajeme a trénujeme. V úterý a ve čtvrtek jsou dopolední tréninky. K tomu ještě šestkrát týdně chodím do posilovny. Je tam tedy nějakých šestnáct hodin školy a asi pětadvacet hodin tréninku za týden. Teď nám končí sezona, takže ubyde hraní turnajů, budu tedy trénovat hodně individuálně na vnitřním hřišti.

Jaké máte stipendium?
Mám částečné stipendium a jsem takto spokojený. Plná stipendia tady mezi golfisty nejsou obvyklá, golfový tým jich nemá na rozdávání, tak by vlastně nebylo fér, aby jeden hráč dostal plné stipendium na úkor ostatních, když jsme tu všichni na podobné úrovni.

Jak vnímáte konkurenci v týmu? Jste sice jeden tým, na druhou stranu jistě soupeříte i mezi sebou, ať už z pohledu místa v univerzitním týmu, tak i z pohledu ostatní konkurence?
Líbí se mi, že v týmu máme kluky, kteří to berou vážně. Všichni si myslíme na PGA Tour a cesta mezi světovou elitu tady samozřejmě je, proto všichni makáme. Samozřejmě se přetahujeme mezi sebou. Teď nemám ideální formu, chvíli jsem se pohyboval na hranici čtvrtého, pátého místa v pětičlenném týmu, to nebylo úplně příjemné. Je to tedy konkurenční a pořád je o co hrát, na druhou stranu je to zdravá konkurence, díky které můžeme společně růst.

Mluvíte i o mentální stránce vašeho sportu. Trénujete i psychiku?
Máme týmového psychologa, se kterým se setkáváme dohromady. V Americe jde většinou o týmového ducha, o pochopení vlastní role v týmu. Zatím jsme neměli individuální sezení ale přes zimu si ho určitě chci naplánovat. Je skvělé, že ty možnosti pro rozvoj tady jsou.

Je vám čerstvých dvacet let, jste daleko od domova, v jiné zemi s jinou kulturou. Jak zvládáte tento aspekt?
Myslím, že to zvládám celkem dobře, jsem dost samostatný. Určitá změna to samozřejmě je, vnímám to ale takové hození do vody a jako dobrodružství. To se ještě umocní, až budu příští rok bydlet s ostatními členy golfového týmu v domě mimo kampus, na to se moc těším. Rodina mi chybí, ale voláme si a jsem rád, že pravidelně mám s kým mluvit česky.

Co si slibujete od čtyř let na univerzitě?
Nejsem ještě úplně rozhodnutý, zda se chci ve zbytku života věnovat sportu nebo kariéře. Postupně rozvíjím oba směry a věnuju golfu i škole maximum. Škola mě baví, rád se ve volném čase vzdělávám i dál, čtu zajímavé knihy, poslouchám podcasty a rozvíjím se po této stránce. Golf mi na druhé straně dává radost a smysl. Ještě tedy nejsem rozhodnutý, ale mám další čtyři roky na to, to rozhodnutí učinit a přesně v tom je americký univerzitní systém skvělý. Kdybych měl definitivně zvolit už dnes, nebyl bych si svou volbou jistý, za čtyři roky věřím, že už si jistý budu.