Od tuny knih k The Open. Nová pravidla se mi líbí, říká Aleš Libecajt

O něčem podobném se mu nejspíše ani nesnilo, když se svým funkcionářstvím v golfu začínal v roce 2005 v Beřovicích jako kapitán mládežnických družstev. "Byl jsem spíše řidič, někdo ty děti musel vozit po turnajích," usmívá se dnes při vzpomínce na své začátky.

Poté ale krůček po krůčku stoupal v golfové hierarchii, a to nejen v Beřovicích, ale také v České golfové federaci. A když mu loni skončila jeho etapa v Pravidlové komisi R&A, rozhodl se vykročit do nové. A vzal několik měsíců neobsazenou funkci generálního sekretáře ČGF.

Jak jste se vlastně dostal do Pravidlové komise R&A?
V té komisi, která má kolem tří desítek členů, má EGA vždy dvě místa, na kterých se střídají zástupci jednotlivých zón. Tehdy zrovna končil jeden Španěl, kterého měl zastoupit někdo z centrální zóny, do které patříme i my. EGA vyzvala státy, zda nemají vhodného kandidáta. Nakonec kandidovaly tři státy a EGA vybrala zástupce z České republiky.

A Česká golfová federace ukázala na vás.
Úplně na začátku toho procesu žádné konkrétní jméno nebylo. Později jsem z možných kandidátů ale vykrystalizoval já, protože Luboš Klikar byl v EGA Championship Committee a Dalibor Procházka v EGA komisi hendikepové a normovací. Určitou přirozenou cestou to tak vyšlo na mě a v listopadu 2013 jsem byl potvrzen na konferenci EGA do této pozice. Celý ten proces trval předtím několik měsíců.

Co musí úspěšný kandidát do pravidlové komise splňovat?
Není to úplně o tom, znát nazpaměť golfová pravidla. Člověk musí být v golfovém prostředí trochu známý, mít svoji golfovou historii. Musí tak mít něco odpískáno na evropské úrovni, mít zkušenosti se soutěžními výbory a celkově být komunikativní. Samozřejmě v angličtině, hlavně co se týče psaného slova, kde se používá hodně exaktních výrazů. V ideálním případě by se mělo jednat o člena pravidlové komise daného státu a v úplně nejlepším případě by to měl být majitel tzv. mezinárodní rozhodcovské licence, kterou po složení R&A zkoušek přiznává národní federace. Není to ale bezpodmínečná podmínka.

Skutečně?
Je to tak. Během těch čtyř let, kdy jsem byl v pravidlové komisi R&A, se ke mně z Itálie přidala Anna Roscio, manželka Edoarda Molinariho. Ona byla a je skvělá golfistka, byla vysoko v amatérském žebříčku a vedla několik italských týmů. A ona, ne že by pravidla neznala, ale rozhodně nemá takovou historii, co se týče práce s pravidly, jakou by podle mě mít měla.

Tak proč byla vybrána?
Vnáší do všeho zase jiný pohled. Když se často bavíme o tom, aby golfová pravidla nebyla tak složitá a svazující a aby pomáhala přinášet golfu nové hráče. Anna přitom svou menší zkušenost s funkcemi zaobírajícími se pravidly sama nepopírala a mimo jiné se sama vzdala možnosti pískat na The Open, protože uznala, že to není úplně její parketa. Ale v jiných věcech zase byla a určitě i nyní je přínosem.

Je účast v pravidlové komisi určitou metou, na kterou chce každý golfový rozhodčí dosáhnout?
Sám sebe nepovažuji za pravidlového knihomola. Rozhodně neležím každý den v pravidlech a nezaujímám stanoviska ke každé situaci nebo kontroverzi, která nastane. Jestli to pro mě byla meta? Možná to všechno bohužel přišlo až příliš brzy. První rok jsem se sám sebe ptal, jestli tam vůbec patřím. Když jsem se ale rozkoukal, tak jsem zjistil, že je to opravdu krásná práce. Alespoň pro někoho, kdo se rád zajímá o to, jak jednotlivé změny pravidel vznikají a jak se k nim dojde. Byl to sice velký žrout času, ale naplňovalo mě to. Byla to radost. Třešničkou na dortu byla možnost být jako hostující rozhodčí na The Open. To už mi nikdo nikdy nevezme.

Na co z těch čtyř let vzpomínáte nejradši?
Začnu tím, co na mě jako první udělalo obrovský dojem. Když jsem byl potvrzen do funkce, tak jen pár dní na to u mě doma ve Slaném zazvonil pošťák a přivezl mi obrovskou krabici se všemi možnými i nemožnými dokumenty, které si člověk dokáže představit. Jednalo se o rozpracované dokumenty k tehdy blížícímu se vydání standardní edice pravidel v roce 2016, kde se psalo o všech možných změnách nebo úplně nových věcech. To už se nyní nestane, protože krátce na to proběhla plná digitalizace a vše je nyní plně v elektronické podobě na internetu. Ten moment byl ale strašný, když jsem viděl ty tuny papíru, tak jsem si říkal, jestli jsem vůbec udělal dobře. Jestli jsem toto chtěl.

A udělal?
Určitě, nic není tak horké, jak na první pohled vypadá. Když po roce a půl, co jsem byl v komisi, končil její předseda Chris Hilton, hrozně příjemný, přemýšlivý a povídavý pán, tak nám představil svého nástupce a současného předsedu Davida Bonsalla. Ten na závěr třídenního jednání přišel se svou vizí procesu zjednodušování pravidel, která se mi líbila. Začal připomenutím, že na začátku měla golfová pravidla jednu stránku, která dodnes visí v klubovně R&A. Mluvil o benevolentnějšímu a jednodušším přístupu, který mě oslovil. Od těch hrozných tun papírů byl tento moment výrazně pozitivnější.

Jak vlastně vznikala nová podoba golfových pravidel, která vejdou v platnost v příštím roce?
Už v době, kdy jsme my v létě 2015 schvalovali definitivní znění nové podoby pravidel, která měla platit od ledna 2016, tak pracovní skupina pod vedením Davida Bonsalla už připravovala podklady pro další cyklus. Ihned poté je pravidlová komise přijala a začala se jimi zabývat. Proces je následně pořád stejný. Na schůzi komise R&A se něco dohodne, vše se sepíše a pošle se to na USGA. Ti se zabývají tím samým plus našimi připomínkami a vše si neustále vracíme a připomínkujeme. Dvakrát za rok se pak vybraní členové obou komisí sejdou a vše řeší společně na jednom místě. Američané tradičně vnášejí do celého procesu hodně právnických aspektů, vše chtějí mít maximálně exaktní, zatímco R&A chce být vždy trochu tradičnější a malinko lidštější.

Aleš Libecajt (foto: Ladislav Adámek)

Jste spokojený s novou podobou pravidel?
Není jich sice čtrnáct, jak původně předestíral David Bonsall, ale i čtyřiadvacet je výrazný posun z dosavadních čtyřiatřiceti. Já osobně jsem s jejich podobou velmi spokojen, líbí se mi trend, díky kterému chceme hru zrychlit a zjednodušit. Ta původní vize, se kterou do toho David šel, je zachována. I když je vše možná opět trochu košatější, než by muselo.

Jak často jste se jako pravidlová komise scházeli?
Třikrát do roka. Vždy v únoru, červnu a listopadu. Červnové jednání je delší, jedná se o výjezdní, takže ne v St Andrews, ale jedeme tam, kam nás pozve některý z členů komise. Naposledy jsme byli v Norfolku, předtím třeba v Belfry. Jelikož jsme skupina zhruba 30 lidí, tak není jednoduché pro nás ve starých hotýlcích u golfových hřišť najít místnost, kde můžeme sedět u kulatého stolu a jednat. Samozřejmě je to také s hrou, většinou si jdeme dvakrát spolu plácnout a pobavit se také trochu neformálně. Jednou za dva roky se pak komise R&A a USGA sejdou ke společné konferenci, která je spíše diskusní. Ani se tam neřeší tolik jednotlivá pravidla, jako spíše směr, kterým by se měla ubírat. A pak se samozřejmě všichni potkáme na The Open, kde většina z nás plní funkci rozhodčích.

Jaké to bylo rozhodovat poprvé na The Open?
Když jsem stál v roce 2014 v Royal Liverpool první den na prvním odpališti, tak i když se jednalo o hráče, kteří neměli ambice zvítězit, protože jsme šli brzy ráno, tak jsem byl nabuzený asi jako nikdy. Sice jsem nemusel odpalovat, ale přesto to bylo elektrizující. První ruling jsem měl ale jednoduchý, na čtyřce to byl drop od cesty, a tím to ze mě už všechno spadlo a byl jsem v pohodě.

Je The Open jako major pro rozhodčí něčím jiným, než ostatní turnaje?
Hráči jsou opatrnější. Kontakt ať už s nimi, nebo jejich kedíky, je prakticky neustálý. Jakmile si nejsou úplně jistí, tak vás vyhledají pohledem. Většina věcí je ale standardních. Za ty čtyři roky jsem měl jedinou kontroverzi. Když hráč stoprocentně nevěří vašemu výkladu, tak zavoláte hlavního rozhodčího nebo rovera (zkušeného rozhodčího na bugině) dané sekce hřiště, se kterým to buď osobně, nebo skrze vysílačku dořešíte.

O co tehdy šlo?
Jednalo se o Davida Lipskyho, který měl pocit, že se situace má jinak, než jsem ji já popisoval. Šlo o úlevu od dočasně nepohyblivé závady. Ve výhledu na green měl televizní věž, což je samozřejmý nárok na úlevu. Jenže ta úleva se uplatňuje tak, že k pomyslnému výhledu (kde už věž nevadí) přidáte ještě délku jedné hole a hráč musí spustit míček až mimo tento prostor (zase však maximálně "na hůl"). Jenže on právě v tom pásu jedné hole měl krásnou trávu a dál už byla vysoká. A o tom jsme se přeli. On si to chtěl hodit do té nízké seče, ale já mu říkal, že pokud si chce vzít úlevu, musí až "o hůl dál". Má slova tehdy potvrdil Andy McFee, David to uznal, omluvil se mi, že zdržoval a hrálo se dál. To ale musíte brát, oni hrají o obrovské peníze a chtějí mít v každé situaci stoprocentní jistotu.

Jak jste sledoval loňské rozhodnutí ohledně dropu Jordana Spietha?
Už v klidu, měl jsem po šichtě. Seděli jsme na tribuně u osmnáctky a díky tomu, že tam mají dostatečně silnou wi-fi pro fanoušky, jsme vše sledovali na tabletu. A já měl navíc ještě rozhodcovskou vysílačku, takže jsem k tomu online poslouchal, jak to přímo na místě řeší. Byl to mazec! S tím flightem šel zrovna náš šéf David Bonsall a vůbec jsem mu to nezáviděl. Vypadalo to jako neverending story, ale oni v tu chvíli skutečně moc času nepromarnili. Museli řešit neuvěřitelné množství věcí, které v tu chvíli ten drop ovlivňovaly. Ale já si to užíval z tribuny.

To už je minulost, dnes jste především generálním sekretářem ČGF. Jaké byly první měsíce?
Hodně náročné! A ještě se to asi hned tak nezmění… Ale nestěžuji si.