Nejsou čtyřdenní přátelství víc? ptá se jeden z šéfů Grabmasters

Povedlo se jim přivést k životu něco, v co ani sami nedoufali. A vlastně to ani neplánovali. Letos už však v týdnu Masters dorazí na Grabštejn 75 nadšených golfistů, kteří chtějí od golfu víc než výsledek na handicap.

Málo komu to dělá větší radost, než Tomáši Burdovi (na snímku v bílém triku), jednomu ze spoluzakladatelů této z počátku bláznivé, ale dnes už velmi oblíbené akce.

Kdy vznikla myšlenka pořádat Grabmasters?
Nejsem si úplně jistý, byla-li to přímo myšlenka. Vlastně to byl pouze spontánní výkřik Davida Forbelského, který měl během prvního hracího dne Masters v roce 2013 potřebu něco udělat. Obvolal tedy několik bláznů, o nichž usoudil, že by mu na to mohli skočit, a Grabmasters bylo na světě. Matně si vzpomínám, že ta věta v telefonu tenkrát zněla: "V*le, kde jste, hrajeme Grabmasters!" Na to nešlo odpovědět záporně. Byl to v podstatě pokyn k nasednutí do auta.

Jakou cestu jste museli ujít od toho prvního skoro až partyzánského ročníku k tomu dnešnímu?
Cesta nebyla ani dlouhá, ani trnitá. Vlastně to je přirozený vývoj a jediné, co je na něm důležité, je to, že jsme za ten rok mezi prvním a druhým ročníkem na turnaj nezapomněli. První ročník byl drsný. Bylo tak hnusné počasí, že se z té doby nedochovaly téměř žádné fotky. Hlavně jsme tehdy o ničem velkém ani neuvažovali. Ten nápad přišel až po dohrání druhého ročníku. To se nás už sešlo osm a bylo jasné, že o turnaj je enormní zájem. (smích) Honza Šefčík (majitel grabštejnského hřiště, pozn. red.) na nedělní odpoledne operativně zařadil něco jako večeři šampiónů, a protože svítilo sluníčko a měli jsme dohráno, začaly vzduchem létat nejrůznější názory a nápady.

A tradice byla na světě.
V průběhu roku jsme s Forbym začali přemýšlet nad tím, jak na turnaj přilákat více hráčů a celé jsme to vlastně pojali jako takové poděkování Honzovi, že nám naše výmysly trpí a že pro nás velebí hřiště na úkor vlastního bohatství. Spustili jsme tedy webové stránky, založili facebookový profil a začali přesvědčovat kamarády, že je to fakt super. Třetí rok se nás nakonec sešlo 57, což nám přišlo naprosto šílené a těm 49 hráčům, které jsme nalákali v podstatě na nic, vděčíme za to, co tu máme dnes. Druhý rok po sobě máme turnaj plný a začíná se o něm mezi golfisty mluvit. Původní myšlenka je tím tedy snad naplněna, protože jediným cílem od začátku bylo přilákat na Grabštejn nové hráče a ukázat jim, že i na konci světa je to prima.

Co všechno máte pro hráče na turnajový týden připravené?
Původně jsme pouze slepě kopírovali turnajový program z Augusty, postupem času jsme však zjistili, že není dokonalý a začali jsme ho tedy i trochu vylepšovat. Samozřejmě pouze v detailech. Ne všechno se dá převzít tak, jak to bylo před lety zavedeno a navíc věřím, že i Masters se postupně vyvíjí a vylepšuje. Každopádně té základní kostry se pochopitelně držíme. Během celého turnaje je zázemí hřiště k dispozici pro prezentace partnerů turnaje, takže pro hráče, kedíky i kamarády jsou k dispozici golfové obchody, fitting, ochutnávky a další zpestření volného času, protože z podstaty turnaje preferujeme, když hráči po hře zůstanou a věnují se i společenským aktivitám.

Napadlo vás tehdy, že se turnaj takto chytí a bude o něj takový zájem?
Určitě ne. Na začátku byla náhoda, za další dva roky jsme se rozhodli začít turnaj budovat, ale plány i cíle byly určitě daleko níže, než jsme dnes. Ale to je asi přirozený vývoj. Časem se ukázalo, že se jedná o ojedinělý formát, který v našich končinách prakticky nemá konkurenci. A co je hlavní - ukázalo se, že je to formát, který golfisty láká. Důkazem toho je i fakt, že ve třetím ročníku, který byl prvním velkým, jsme měli 25 procent přespolních hráčů a letos jich máme 74 procent. Těchto hráčů si velice vážíme, protože pětidenní turnaj je nákladná záležitost. Nejvíc pro nás ale znamená fakt, že se nám tito hráči vracejí. Neumím si představit lepší ocenění naší práce.

Kam až chcete turnaj posunout? Máte nějaké hranice, kde to končí, nebo budete stále vymýšlet, co dál?
Hranice ani cíle nemáme a prostoru, kam se posunout, je vždy dost. Limitem je pouze naše fantazie. Věřím, že každý rok se nám daří připravit něco nového. Ne všechno dopadne podle našich představ, ale zatím nás to fakt baví. Stojíme však na rozcestí mezi zábavou a seriózním turnajem a v příštích ročnících nás čeká těžké rozhodnutí, kterým směrem se vydat. Určitě je lákavé vybudovat "slavný" turnaj, který bude generovat zisky, ale tím bychom se vzdali té původní myšlenky. Golf považujeme za společenskou záležitost a je pro nás především zábavou.

Jak se těšíte na druhou devítku, která bude letos znormovaná?
Hodně. Už pro šestý ročník tak budeme mít k dispozici plnohodnotné osmnáctijamkové hřiště, které nám umožní navýšit kapacitu ze stávajících 75 na 120 hráčů a naším snem a cílem bude samozřejmě její naplnění, kterému budeme muset mnohé podřídit. Už nyní jsme organizačně na hranici únosnosti a je nám jasné, že se budeme do budoucna nejspíš muset vzdát vlastní účasti a věnovat se plně organizaci. Dalším významným milníkem, který jsme připravili na letošní rok, je kandidatura na zařazení do WAGR. Věříme, že to vyjde, ale na druhou stranu si uvědomujeme, že tím opět ztratíme část současné svobody. Turnaj se stane atraktivním pro amatérskou elitu a my budeme řešit problém, jak ve startovním poli udržet tradiční opory, které nám ho pomáhaly budovat.

Kolik času vám příprava turnaje zabere?
S tím, jak turnaj roste, se samozřejmě posouvá i termín začátku příprav na další ročník. Na první dva ročníky jsme nepřipravovali nic, třetí ročník možná měsíc nebo dva. Letošek jsme začali připravovat v říjnu, takže to se dostáváme již na půlroční práci, která zabírá prakticky veškerý volný čas. Samotné promýšlení detailů turnaje není až tak náročné, to jsou spíše nárazové okamžiky. Převažuje komunikace s partnery a vymýšlení témat na webové stránky a Facebook, které by udržely pozornost našeho golfového publika.

Jak těžké je organizovat vícedenní turnaj s obsáhlým programem?
Organizačně to asi až takový problém není. Hřiště nám hodně pomáhá se zázemím a zajišťuje samozřejmě údržbu. Hráči, kteří na turnaj přijíždějí, jsou ostřílení borci, kteří si ve většině situací dokáží poradit sami a kdyby snad ne, jsou na hřišti k dispozici tři mezinárodní rozhodčí, takže i v tomto směru je vše v pořádku. Samotný chod turnaje po administrativní stránce jsou spíše drobnosti a trocha práce se zadáváním výsledků. To jsou ale věci, které děláme po celý rok, takže nic nového. Chybám se samozřejmě nevyhneme ani my, takže pravidelně řešíme pokud možno stále stejné problémy, které si nejsme schopni zapamatovat, ale to je asi všude stejné. Každopádně jsme se letos rozhodli rozšířit organizační výbor ze dvou na čtyři výborníky a doplnili jsme to maskotem, abychom nic nepodcenili. Funkce nových výborníků spočívá zejména v konzultační činnosti, protože občas je potřeba se o nových věcech poradit a dojít k co nejlepšímu rozhodnutí. V tom je to určitě příjemné ulehčení.

Co pro vás momentálně Grabmasters znamená?
Jednoznačně absolutní vrchol sezóny. Je smutné, když druhou dubnovou neděli večer sedíte u počítače a píšete článek o tom, že to nejlepší v roce právě skončilo a spouštíte odpočítávání do dalšího ročníku. 

Proč by si měl člověk mít chuť váš turnaj zahrát?
Je to zajímavá zkušenost. Mnozí z nás jistě pravidelně sledují v televizi klání těch nejlepších a přemýšlí o tom, jaké to asi je, když se hraje čtyři dny po sobě. Tento turnaj právě takovým hráčům dává možnost si to vyzkoušet. A vidím tu ještě jednu velkou výhodu proti běžným, jednodenním turnajům. Na každém turnaji se seznámíte s novými lidmi, ale tím, že jsou jednodenní, bývají to obvykle jednodenní přátelství. Po čtyřech dnech už je to přátelství ale čtyřdenní. Není to víc?