Během maturity deklasovala muže. Golf si teď víc užívám, říká Burdová

Stala se tak druhou ženou, která dnes stále prestižnější turnaj vyhrála. V roce 2014, kdy byl turnaj stále ještě v plenkách, stačilo Andree Škraškové porazit "jen" devět soupeřů. To Dominika Burdová, které nikdo neřekne jinak než Bobeška, měla soupeřů už pětadevadesát.

Vedla přitom od prvního kola a ve všech čtyřech se jako jediná ze všech dokázala dostat pod par. Na konci celého týdne se pak po dvou druhých místech mohla do třetice všeho dobrého radovat z vítězství na turnaji, který je pro ni z mnoha důvodů důležitý.

Nechyběla totiž od prvního ročníku, koná se na jejím domovském hřišti a jedním z organizátorů je její otec. V nejbližších letech si ho přitom, pokud se bude hrát v tradičním dubnovém termínu proti Masters v Augustě, neužije. O to větší měla letos motivaci.

Co pro vás Grabmasters znamená?
Především krásnou tradici a setkání s přáteli. Člověk chce samozřejmě hrát co nejlépe, ale zároveň je to takové uvolnění před náročnou sezónou. Letošek je výjimkou, ale předchozí roky jsme vždy souběžně sledovali i Masters v Augustě, což tomu dodávalo takový zajímavý náboj. Člověk přeci hraje major, a to není jen tak!

Jak vzpomínáte na uplynulé ročníky?
Grabmasters hraji od samého začátku, takže vzpomínek je strašně moc, hlavně těch krásných. Každé bylo specifické a každé jsem očekávala stejně netrpělivě. Vždy mi dalo možnost něco odkoukat od skvělých hráčů, kteří se dostavili na start, za což jsem nesmírně vděčná.

Od koho třeba?
Nikdy nezapomenu na svoji první rundu s Ondrou Lieserem, to bylo v roce 2017. Tehdy jsem zavěsila hned na první jamce birdie a on řekl: "Takže ty mě hodláš štvát už od začátku?"

Dominika Burdová (foto: Ota Mrákota)

Na koho dalšího vzpomínáte?
Následující rok přijel i Aleš Procházka, loni Vašek Lébl. Byla strašná zima, ale on hrál přesto skvěle, šel si i přes nepříznivé podmínky za svým a nedal zbytku startovního pole šanci. Letos jsem měla tu čest jít všechna čtyři kola s Ondrou Léblem a byla to opět skvělá podívaná.

To ale i ve vašem podání, když jste své vítězství okořenila rekordním skóre -10.
Každý rok mi přišlo vítězné skóre nepochopitelné a obdivovala jsem, co daný vítěz dokázal. Všechny ročníky byly napínavé a něčím specifické. Vždy se k nim pojily zajímavé příběhy, které se nezapomenou. A to mi na tom přijde ze všeho nejkrásnější. Vždy, když na to vzpomínám, mi dochází, kolik se toho ještě musím naučit a připadá mi, že je toho čím dál tím víc.

Na dlouho to mohlo být letos vaše poslední Grabmasters, chtěla jste o to více vyhrát?
To tedy ano! Už dvakrát jsem byla druhá, a tak jsem se letos pro jistotu vyvarovala výhře v Par3 Contestu, abych si nezavřela dveře hned na začátku. (smích) Pohled na seznam přihlášených mi ale moc odvahy nedodal. Chyběl sice loňský vítěz a Ondra Lieser, ale konkurence byla jedna z největších, jakou Grabmasters zažilo. Tušila jsem, že i přes ne úplně příznivé počasí bude tentokrát skóre vítěze nízké a pokud budu chtít vyhrát, nebude to jednoduché. To není nikdy, a tady o to víc.

Jak jste se připravovala na sezonu, jejíž začátek ovlivnil koronavirus?
Příprava byla letos úplně jiná než předchozí roky, nejen kvůli koronaviru, ale i maturitě. S trenérem jsme zkusili ke golfu přistoupit maličko jinak než předchozí roky, začala jsem si ho víc užívat a pomohla mi také pauza od golfu přes Vánoce, protože tu jsem neměla ani nepamatuji. Od ledna jsem začala spolupracovat s Ondrou Léblem, se kterým jsme provedli pár změn, na kterých jsem se ve volných chvílích mezi učením snažila pracovat. Vzhledem k množství školy byl trénink vždy trošku kratší, ale o to víc jsem se snažila si ho užít.

Dominika Burdová (foto: Ota Mrákota)

Byla jste nervózní s blížícím se novým termínem turnaje?
Kdepak, naopak jsem se moc těšila, i když jsem poslední týden před turnajem nedržela hole v ruce a netušila, jak budu hrát. V pondělí a v úterý před Grabmasters jsem psala didaktické testy, takže jsem se těšila, až je budu mít za sebou. Pár posledních tréninků jsem věnovala krátké hře, na nic jiného mi bohužel moc času nezbylo. Čekala jsem, jaké překvapení mi Grabmasters přinese.

Myslím, že jen pozitivní. Jaký byl z vašeho pohledu samotný turnaj?
První kolo jsem se snažila zjistit, kde jsou moje možnosti a vcelku nenápadným golfem jsem donesla do klubovny 68. Druhý den se lehce zhoršilo počasí, hřiště ukázalo svoji druhou tvář a tolik to tam nepadalo. Ve třetím kole jsem měla mírnou krizi na první devítce, ale Ondra Lébl s Davidem Siegelem hráli skvěle. a to mě donutilo stáhnout ztracené rány na druhé devítce, což nakonec stačilo opět na 71 ran, tedy potřetí v řadě pod par hřiště.

Přišly alespoň před finálovým kolem konečně nervy?
Když mě v sobotu Ondra dotáhl na 3 rány a David na 4, věděla jsem, že ještě zdaleka není vyhráno a že budu muset předvést hru s minimem chyb. Chtěla jsem ukázat to nejlepší, co jsem v danou chvíli mohla, ale bylo to jedno z nejtěžších finálových kol, jaké jsem kdy hrála. Ondra i David předváděli skvělý golf, nechybovali a čím méně jamek zbývalo do konce, tím byl souboj těžší. Kde jsem dala birdie já, dal ho David taky a naopak. Soupeři mi nedali ani zdaleka nic zadarmo, a ačkoliv se to možná nezdálo, na posledním týčku jsem ještě neměla vyhráno.

Ale zvládla jste to a vyhrála o čtyři rány. Jaké to je hrát proti mužům?
Grabštejn je kratší hřiště a klukům dává možnost jít na pětiparech druhou ranou do greenu, což je pro mě právě na podobných turnajích nevýhoda. Tentokrát jsem se s tím ale vypořádala.

Co vás nyní čeká, ať už na golfu, nebo mimo něj?
Teď už si přeji jen odmaturovat, a pak si užít chvilku klidu s rodinou a přítelem. V půlce srpna mě čeká odlet do Spojených států, konkrétně do Severní Karolíny, kde bych měla studovat na Gardner-Webb University. Vzhledem k okolnostem je proces trochu pomalejší, ale naštěstí už zbývá doladit jen pár detailů. A především odmaturovat.

Grabmasters očima Andy Škraškové

Když si zkusím promítnout všechny ty ročníky zpátky, tak úžasný je hlavně pocit, že jsem měla možnost u toho být v podstatě od začátku. Utekl mi jen úvodní ročník, kdy v roce 2013 Forby (David Forbelský) poprvé zrealizoval svůj nápad, že nejlepší možností, jak zkrátit čekání do večera na další kolo Masters v Augustě, je zahrát si vlastní Grabmasters. No a jak může člověk vzpomínat na akci, kde startuje poprvé a hned se mu podaří zvednout nad hlavu vítězný pohár? I když nás tehdy ještě hrálo jen deset a celá akce se do současné ‚legendy‘ jen rodila, tak rok 2014 pro mě jednoduše zůstane tím vítězným, díky kterému je na podstavci poháru i štítek s mým jménem. Už rok nato se nás sešlo skoro šedesát a mně obhajoba utekla o tři rány. V posledních letech má startovní pole přes devadesát hráčů, řadu single handicapů a hrajeme už čtyři plné osmnáctky… I proto mám radost, že se mi, s výjimkou dvou jedenáctých míst, pořád daří držet v TOP 10.

Andrea Škrašková (vlevo), vítězka Grabmasters 2014 (foto: Michael Jon)

Poslední ročníky Grabmasters pro mě totiž začínají ještě dávno předtím, než se dostanu ve čtvrtek na první týčko, ale klasické přípravě to asi moc neodpovídá. Protože na hřišti pracuji, středeční Par3 Contest i všechna čtyři turnajová kola jsou vlastně něco jako odskočení si z týdenního maratónu. Těch více než sto lidí včetně kedíků se musí od rána do večera taky najíst a napít. Takže ráno v půl šestý v klubovně a v kuchyni, díky klukům z boardu turnaje následně start v úvodních flightech, a po hře místo pilování puttů a rovnání švihu zpátky do klubovny a za bar. Pět dní po sobě. Ale neměnila bych. Grabmasters pro mě znamená nejnabitější týden v sezóně. Setkání s kamarády, kteří se vrací třeba právě na tenhle jeden turnaj v roce. Maratón od rána do celkem pozdního večera. Občas až do dalšího rána. Smích, historky, golf, hektično, radost. Občas i únava, ale tu si snažím připustit až v neděli večer. A skvělý pocit z toho, kam se všichni snažíme Grabmasters posunout.