Suka připravilo o PGA Tour zranění, chybí mu rohlíky a svíčková

Po skoro dvou letech se tak ukáže i českým fanouškům, když si zahraje premiérový ročník Prague Golf Challenge. Do Česka dorazil z Floridy až v úterý ráno, ale bez holí. Nyní doufá, že se do startu turnaje objeví.

"Hřiště je pěkné, hlavně greeny. Sice je vidět, že asi hodně pršelo, ale vše je připravené. Na turnaj se těším," řekl nám jen pár hodin po příletu.

Syn bývalého skvělého českého tenisty je doma více v Americe než v Česku. Je to znát na jeho americkém přízvuku, ale třeba i tom, že jako Čech nemá výhodu v tom, že by znal česká hřiště.

Když hrál před dvěma lety Challenge Tour na Kunětické Hoře, byl na "Kuňce" vůbec poprvé v životě. "Zbraslav už jsem hrál, naposledy ale asi před sedmi lety," usmívá se. Je v pohodě, i když dvakrát pohodové životní období za sebou zrovna nemá.

V Česku jsme vás naposledy viděli na D+D REAL Czech Masters v roce 2015. Kam jste se nám pak vypařil?
Odletěl jsem na blízkovýchodní Mena Tour, kde jsem hrál až do konce roku a docela se mi tam dařilo. V lednu 2016 jsem se následně kvalifikoval na latinskoamerickou PGA Tour, na kterou jsem získal plnou kartu. Odehrál jsem však jenom čtyři turnaje, protože jsem si poranil rameno, což mě vyřadilo ze hry na šest měsíců.

Co se stalo?
Měl jsem problémy s vazy do kloubu v rameni. Dlouho doktorům trvalo, než vůbec zjistili, o co jde. Musel jsem to dlouho léčit, ale pořád se mi ta bolest vracela. Ještě letos na jaře jsem to cítil. Pak to ale díky cvikům a dalšímu klidu zmizelo. Snad definitivně. Nakonec jsem nemusel na operaci, o které se ale také mluvilo. Mám radost, že jsem se jí vyhnul.

Čím jste si krátil dlouhou chvíli? Co dělá golfista, když nehraje golf?
Chodil jsem alespoň puttovat, abych měl pocit, že držím v ruce hůl. Hodně intenzivně jsem také cvičil, protože jsem doufal, že se vše brzy zlepší. Několikrát jsem se stavil za doktory v Česku, abych získal zase jiný názor... A to je tak všechno. Neměl jsem náladu na nic, nebyl jsem v pohodě.

Kdy jste se vrátil ke golfu?
Až v září. Zkusil jsem znovu několik turnajů na Blízkém východě, ale nebylo to ono. Pořád se to zranění se mnou táhlo, musel jsem nějaké turnaje vynechat... Až do jara to za moc nestálo, byl to blbý rok.

Byl to po zisku karty na PGA Tour Latinoamérica tvrdý náraz?
Obrovský. Byl jsem hrozně natěšený na celou sezonu, zase jsem se posunul dál. Poprvé v životě jsem byl členem série, kde bylo co a o co hrát. Zahrál jsem si ale jen tři turnaje, už na tom čtvrtém to prakticky nešlo.

Jaká to je série? My o ní v Česku víme prakticky pouze to, že existuje.
Přirovnal bych ji k Challenge Tour. Organizačně je samozřejmě blíže k PGA Tour a Web.com Tour, s kterými je spojená. Je to skvělá túra, pokud ji tedy člověk hraje a není mimo kvůli zranění.

Kde všude jste si zahrál? Přeci jen, jsou to pro nás trochu exotická místa.
Je to tak. První turnaj jsem hrál v Kolumbii, druhý v Panamě, třetí v Argentině, kde jsem se zranil a odkud jsem ještě odcestoval do Guatemaly. Tam to pro mě skončilo.

Na první poslech to nejsou úplně bezpečné země, vnímal jste to?
Trochu ano. V Kolumbii jsme třeba při cestě z hotelu na hřiště museli jet přes vojenskou celnici, kde nám pokaždé prohledávali auto. Podobné to bylo v Panamě, kde i když jdete třeba jen do obchoďáku, všude jsou stráže. Lidé tam jsou ale všude moc milí. Nejvíce obav jsme možná měli z Guatemaly, ale tam to bylo naopak úplně v klidu. 

Jak probíhá letošní sezona?
Začátkem roku to ještě nebylo ideální, ale pak jsem odletěl k několika turnajům na Blízký východ a do Thajska, kde se má hra zlepšila. A naposledy jsem odehrál tři turnaje v Jižní Africe, které spolupořádala Mena Tour se Sunshine Tour a kde se mi docela dařilo. Na tom posledním jsem skončil se skóre -9 dělený osmý. To bylo super.

Po skoro dvou letech vás čeká turnaj doma, těšíte se?
Je hezké být v Česku, moci spát doma a slyšet češtinu, ale samotný turnaj je vlastně stejný, jako všechny ostatní. Vždyť nemám ani moc velkou výhodu v tom smyslu, že bych hřiště znal. Zbraslav už jsem hrál, naposledy ale asi před sedmi lety.

Co českého vám při cestování po světě chybí?
Jídlo. Svíčková, dobré řízky... Rohlíky! Ty mám hrozně rád a nikde jinde na světě nejsou. Takže když jsem v Česku, tak jich sním deset denně. Rád se podívám za babičkou, když vyjde čas, jenže moc ho není. Nyní ale možná budu v Česku ještě zhruba tak měsíc, až do srpna. Pokud tedy opět někam neodletím za golfem, protože možná vyrazím koncem července zpátky do Jižní Afriky. Nalétám toho docela dost.