Postřehy rozhodčího z Albatrossu: Rychlost, facelift a tresty

Jak je rychlý tak je těžký?
Zní to divně, ale je to tak

Hodně se toho namluvilo v posledních letech o obtížnosti hřiště. Často se říká, že hřiště jsou krátká a tím pádem lehká. A že je na čase s tím začít něco dělat. To "něco dělat" může mít různé podoby. Od zužování fairwayí, přes ultra rychlé greeny a těžké umístění jamek až po úvahy, jak omezit dolet míče buď úpravou holí, nebo míčů samotných.

Průzkumy ukazují, že se vzdálenost, dosažená moderními drivery, zase tolik od těch 15 let starých neliší. Na túrách se průměrná délka drivu napříč startovním polem posunula za 15 let o pouhých pár yardů. To jsou fakta, která lze čerpat ze statistik jednotlivých profesionálních sérií.

R&A sice vede diskuze o vývoji materiálů, ale nevypadá to, že by se mělo cokoliv omezovat. Takže se dohání více méně všechno rychlostí greenů a pečlivým umisťováním jamek.

Na Albatrossu se vloni, rok předtím a letos hrálo na – řekněme – "rychlostním standardu". Greeny byly velice konzistentní a na suchu za technikou ukazovalo měření na stimpmetru něco málo přes jedenáct stop. Respektive rychlost byla celý týden konzistentní a Gary Butler a Mark Litton, rozhodčí zodpovědní za setup, hlásili průměr 11 stop a 2 palce a odchylka byla pouhopouhý jeden jediný palec dolů a nahoru (rozuměj nejpomalejší green 11.01 a nejrychlejší 11.03), což svědčí jednak o skvělé kondici a konstrukci hřiště a jednak o skvělé práci greenkeeperů. Těch jedenáct stop bývá běžná hodnota i na dalších túrách.

Tak co, jak rychle pojedeš? (foto: GettyImages)

Občas se ale objeví exces. Tím mám na mysli vícenásobné putty Else a Garcíi na Masters respektive na PGA Championship. Naštěstí na Albatrossu bylo všechno v setupu pod kontrolou zkušených oficiálů a greenkeeperů a tak se žádná nefér rádoby funny puttovací scénka z D+D REAL Czech Masters na Youtube neobjevila.

Redesign je v módě aka facelift nikdy neuškodí

Řeč je o nových vodních plochách, které proťaly pary pět. Jednička, desítka a dvanáctka získaly vizuálně i strategicky vzato nový kabát. Že jde o velice estetické úpravy je věc osobního názoru. Já si třeba tak myslím. O tom, zda jsou změny taky funkční, více vypovídají statistiky.

Porovnejme, byť i to je ne zcela objektivní, výsledky na uvedených jamkách v loňském roce (bez úprav) s těmi letošními. Průměr na jedničce v roce 2015 byl 4,53 a byla celkově nejlehčí jamkou turnaje, když na ní padlo 8 eaglů a 172 birdies. Letos byla i přes úpravu opět nejlehčí jamkou s průměrem 4,75 a 10 eagly a 208 berdíky. Desítka měla loni průměr 4,69 (4 eagly a 139 berdíků), letos 4,82 (žádný eagle a 157 birdies). Dvanáctka si pak pohoršila z průměru 4,67 (4 eagly a 123 berdíků) na 4,89 (4 eagly a 180 berdíků).

Tuto statistiku ovlivňují nejen změny na hřišti, ale i herní úroveň pole, umístění pinu, počasí a strategie. Je zřejmé, že úpravy donutily hráče míň riskovat. A tak si častěji přihrávali třetí z krátké vzdálenosti, než aby to nahulili dvojkou železem z 230 metrů a minuli green o míle vlevo nebo vpravo. I tak si ale nepatrně oproti předešlým ročníkům pohoršili.

Ale vzhled jamek, znovu opakuji, poskočil kupředu! Jako celý turnaj!

Pohne-li si hráč míčem svým, trestu se dočká…
Nebo ne?

Pravidlo 18-2 se v posledních letech ze striktního pojetí "Založils? Máš jednu…" posunulo přes "No, jestli je cokoliv, co tě z toho dostane, pojďme to najít" až k dnešnímu klasickému principu neviny, tedy "jestli jsi neudělal nic, co by pohyb míče způsobilo, nebudeš trestán".

Daniel Im nakonec trestu neunikl (foto: GettyImages)

Američan Daniel Im se potkal s tímto pravidlem z očí do očí na šestnáctce ve třetím kole. Při doklepávání kratičkého puttu se hned po zahájení nápřahu míč pohnul. Im ale už úder dohrál a teprve následně, po diskuzích ve flightu, oslovil rozhodčího, na kterého narazil za greenem sedmnáctky. Taková situace je vždycky ošemetná. A proto se na konečném rozhodnutí, které padlo až ve chvíli, kdy už dokončil hru i poslední flight, podílelo několik lidí. Kdo?

Turnajový ředitel a hlavní rozhodčí se rozjeli do přenosového vozu, kde jim režisér připravil záznam uvedené akce. Po další konzultaci, a když si byli opravdu stoprocentně jisti, že Im byl jediným faktorem, který míčem nakonec pohnul, respektive jeho neopatrné počínání v těsné blízkosti míče, vynesli ortel a Im si přepsal v recordingu v kartě par na bogey.

To Dean Burmester, který si zavolal rozhodčího taky na šestnáctce a to v kole posledním, byl mnohem šťastnější. Z jeho počínání a taky svědectví spoluhráčů vyplynulo nade vší pochybnost, že svým míčem na foregreenu nepohnul. Lucky guy tak napsal ve finálovém kole na šestnáctce par.