Pospíšil zpět na místě činu. Domů se vždy těší na jídlo i pivo

"Je hezké tu znovu být. Během cvičné rundy bylo fajn znovu prožívat některé ty rány a momenty," nezastíral Pospíšil po pondělním tréninku na Kuňce. Společně s Vítkem Novákem a Janem Cafourkem si obešel všech osmnáct jamek, na kterých loni zažil pohádkovou premiéru na Challenge Tour.

Bylo to tehdy obrovské drama, páteční emoce si barvitě vybavuje ještě letos: "Nejvíce mi v hlavě utkvěly dva momenty. Nejprve, když jsem minul na devítce, což byla moje závěrečná jamka, poslední kratší putt. V tu chvíli jsem byl přesně na hranici cutu a já myslel, že jsem se tím o všechno připravil. Byly to hodně smíšené pocity. Když jsem se pak ale na konci druhého dne dozvěděl, že to vyšlo a zahraji si i o víkendu, tak to byl skvělý pocit."

Prakticky přes noc se stal z pro mnohé neznámého amatéra hvězdou. Sám přiznává, že si pozitivní ohlasy ze všech stran užíval. Gratulace, ať už od známých, nebo i od anonymních lidí z internetu, se jen hrnuly.

Co mu ale udělalo největší radost? "Pocit, že si člověk dokázal, že je vůbec možné držet krok na podobné úrovni. Ne, že bych sem letos jel s přehnanými ambicemi, ale vím, že je možné cut udělat. A před turnajem to je hodně uklidňující," přiznává 23letý stále ještě amatér.

Zároveň během těch čtrnácti dnů (Pospíšil se hned v následujícím týdnu zúčastnil turnaje Challenge Tour ve Švýcarsku, kde také prošel cutem) zjistil, jak nezbytné je být při golfu trpělivý.

"Myslím si, že i díky zkušenosti z loňského roku mám při hře mnohem větší nadhled. Ještě pár let zpátky bych byl na podobném turnaji, a to i při tréninku, hodně netrpělivý. Když pak ale vidíte hráče, kteří dřou od rána do večera a někdy se jim úplně nedaří, ale oni to berou s klidem, vůbec se nerozčiluj a jdou dál… To je potřeba vidět na vlastní oči, aby si to člověk uvědomil," říká Pospíšil, jehož novým domovským klubem je Albatross.

Třetí rok v USA

Po povedeném létě v Evropě, které zakončil účastí na Czech Masters, opět zmizel na několik měsíců v Americe. Čekal na něho třetí ročník na Lander University, kde hájí barvy místního golfového klubu Bearcats.

"Rok v Americe byl hodně stylem nahoru dolů. V úvodu jsem měl trochu problémy se zápěstím, ale přesto, že jsem nebyl úplně ve formě a nebyl jsem ze své hry úplně šťastný, tak jsem byl spokojený s výsledky. Nikdy jsem úplně neustřelil, nepřišlo žádné příšerné číslo, a i když se mi nedařilo, tak to bylo tři, čtyři rány nad par nebo i okolo paru. To mi přijde, že jsem se v Americe hodně naučil. Že i když to člověku nejde, tak se nesmí vzdávat. Je potřeba výsledek vydřít," má dnes už jasno.

S Bearcats se probojoval do South/Southeast Regional druhé divize NCAA, kde z 20 týmů obsadili 11. příčku. "Sice to není žádný senzační výsledek, ale byli jsme celkem spokojení. V našem regionu totiž hraje 14 z 20 nejlepších týmů z druhé divize, takže se tam protlačit do Finals je hodně složité. Myslím, že jsme však zahráli solidně, bohužel se nám úplně nepovedlo druhé kolo, kvůli kterému jsme nepostoupili," popisuje závěr zámořské sezony.

Ten si ještě zpříjemnil návštěvou Players, kde sledoval flight Roryho McIlroye, Dustina Johnson a Bubby Watsona: "Kluci byli po sedmi jamkách dohromady asi 12 ran pod par, takže bylo na co koukat."

Nyní už je ale zpět v Česku a těší se na tradiční golfové léto. Zahraje si extraligu, pokusí se přispět k úspěchu v kvalifikaci o ME týmů v Lucembursku a za vrcholy léta považuje tři mezinárodní mistrovství naskládané do čtyř týdnů - v Německu, Rakousku a domácí šampionát.

Rozhodnutí se blíží

Na konci léta se pak opět přesune do Spojených států, kde ho čeká závěrečný ročník čtyřletého studia marketingu a managementu.

"Zatím dávám školu v pohodě, mám prakticky jenom áčka a béčka. Na podzim mě toho ale čeká hodně. Po roce a půl, co jsem byl v Americe, jsem změnil školu, takže jsem přišel o nějaké kredity, což nyní budu muset dohnat. Podzim proto bude dost nabitý, ale snad to všechno zvládnu a školu v květnu příštího roku dodělám,“ přeje si.

Golf ale zanedbávat nebude. I kvůli tomu, že se blíží jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v jeho životě. A to, jestli se vydá na dráhu profesionála, nebo zůstane amatérem a bude pokračovat ve studiu.

"Začínám o tom přemýšlet. V hlavě mám dvě varianty. Pokud mi to půjde, tak se po škole vrátím do Česka a zkusil bych hrát pár sezon profigolf. Zjistil bych, jak na tom jsem, protože ono hrát jako profesionál o živobytí je něco jiného, než hrát jako amatér. Kdyby ale sezona nevyšla úplně podle představ, tak bych asi zůstal v Americe a pokračovat ve studiu, které bych chtěl spojit s funkcí asistenta u golfového týmu. Tím by se mi totiž značně zlevnilo školné," popisuje Pospíšil své dvě možné budoucí cesty.

Je jasné, že ta první ho láká mnohem více. O motivaci hrát dobře tak má postaráno. A to i kvůli tomu, že by mu tolik nescházely věci, na které se vždy při návratu domů ze zámoří tak těší. Na co nejvíce?

"Rozhodně na domácí jídlo, cokoliv od maminky. Letos mi jako první udělala kuřecí s pórkem, sójovou omáčkou a rýží. To mám nejradši. Americké jídlo není úplně ono. Dát si tam něco vyloženě zdravého, to se člověk musí snažit. Jsou tam samé fast foody a celkově je tam jídlo hodně jednoduché," popisuje určitá negativa životu v USA. A přidává ještě jednu věc, která mu v Česku dělá dobře: "Pivo. V Americe je totiž příšerné."