Nereálné! Vnuk Arnolda Palmera byl paf, říká umělec o králi z týček
Spotřeboval přes 36 tisíc týček, aby stvořil obraz Arnolda Palmera, který nemá obdoby. Pravda, dost se u toho vyvztekal, ale za ty nervy to stálo. Umění a golf mají společnou jednu zásadní vlastnost. Učí vás trpělivosti. Nejen o tom mluvil americký umělec Blake Byers v exkluzivním rozhovoru pro náš web.
Autor: Jonáš Mencl, 13.10.2019 06:30
V Idyllwildu v Kalifornii, odkud pochází, si nazul toulavé boty a s výtvarnými pomůckami putuje napříč Amerikou. Na chvíli zastavil v Sacramentu. Pro místní podnik Flatstick Pub DOCO vyrobil obraz, ze kterého se tají dech.
Z dálky byste pravděpodobně správně uhodli, že jde o portrét Arnolda Palmera. Ale až při bližším pohledu zjistíte, že jde o unikát. Neobyčejné dílo, kterého si všiml i vnuk zesnulé golfové legendy Sam Saunders. A jen stěží hledal slova, kterými by dostatečně vyjádřil obdiv.
Jak a kdy se zrodila myšlenka, že vyrobíte portrét Arnolda Palmera z týček?
Vděčím za to svému parťákovi Craigu Wattsovi, jednomu z mých nejlepších přátel a jednomu z nejpohodovějších lidí, které jsem kdy poznal. Někdy v polovině loňského roku jsme si spolu sedli a debatovali o rozvoji mého díla. Je totiž velkým zastáncem mé tvorby, líbí se mu, co vytvářím, no a tak mě do toho vtáhnul. Nemůžu mu dostatečně poděkovat. Craigu, jsi legenda, děkuju.
Takový obraz musel dát moc práce. Jak dlouho jste na něm pracoval?
S nápadem jsme přišli už začátkem roku. Na designu předlohy pracovali na jaře a od té doby uteklo nějakých 5 až 6 měsíců, než jsem se dal do práce. V pátek 4. října jsem zabodnul poslední týčko. Tím ale práce neskončila. O víkendu jsme ještě dodělávali rámeček a domalovávali pozadí.
Z jakého materiálu kromě týček je obraz tvořen?
Postavil jsem sádrokartonovou zeď jako v domech. Do ni jsem začal podle děrované nástěnky vyvrtávat něco přes 13 tisíc děr o velikosti golfového týčka. Pak jsem použil materiál na pozadí, který ale zmiňovat nebudu. Problém byl v tom, že některá týčka pořád vypadávala.
Blake Byers při tvorbě jednoho ze svých obrazů (Foto: Blake Byers)
Ale pak se týčka přeci jen povedlo pevně zakotvit…
No, pořád přemýšlím, jak je upevnit.
A co týčka? Kde jste jich vlastně tolik sehnal?
Z jedné golfové velkovýroby v Illinois. Objednali jsme nepotištěná týčka. Měli jsme s nimi dohodu, že nás jedno týčko vyjde na jeden cent. Získali jsme jich něco přes 36 tisíc, ale byla různě barevná, takže jsme si s nimi museli ještě trochu pohrát – přestříkat, přemalovat, vytečkovat.
Nemysleli si, že jste blázen, když jste si objednal takové množství týček?
Hlavně do teď ani nevěděli, co mám za lubem. Můj kamarád s nimi ale měl včera mluvit, tak by mě docela zajímalo, co si asi říkali.
Co vám dalo na vytvoření takového obrazu nejvíc zabrat?
Hrozně dlouho to trvá. Musíte být hodně pečlivý, což vám vezme dost sil. Na druhou stranu je to fajn rituál, jak pracovat s trpělivostí. Já ji s tímhle dílem našel. Pokud jde o fyzicky nejnáročnější část, tak to bylo asi vrtání a vkládání týček.
Nešílel jste z toho už někdy během tvorby?
Šílel. A dál bych to nerozváděl.
Byl jste rozhodnutý pracovat na Arnoldu Palmerovi od začátku, nebo jste přemýšlel i o jiném golfistovi?
Arnold Palmer je král. Ale je pravda, že jsme dlouho diskutovali o tom, koho ztvárníme. Můj dědeček namaloval portrét Arnolda Palmera, takže v tu chvíli nebylo o čem. Jdu v dědečkových stopách. On byl také kreslíř a golfista, stejně tak babička.
Takže Arnoldem Palmerem končí epizoda portrétů golfistů?
Nekončí. Už pracuji na obrazech Jacka Nicklause a Garyho Playera. Oba budou mít rozměry 7 stop (2,13 metru) krát 7 stop. Jednoho dne bych taky rád namaloval Tigera Woodse. Strašně bych se s ním chtěl setkat.
Co vás na umění baví nejvíc?
Rád pracuji rukama, říkám si poloviční maniak, protože rád experimentuji, zkouším nové věci. A myslím, že to funguje. Jako v případě portrétu Arnolda Palmera. Všechno je to o myšlenkovém procesu, to mě na umění taky baví. Vymýšlet nové a nové prvky, tím se stávám zdatnějším umělcem. Ale někdy není nutné experimentovat s materiálem příliš. Méně je někdy více.
Které z vašich děl bylo nejsložitější na vytvoření?
Právě Arnold Palmer. Každý obraz, který tvořím, dělám trochu jinak. Snažím se posouvat hranice, o kterých jsem dřív neměl ani ponětí. Portrét Arnolda Palmera je jedním z těch případů.
Přepokládám, že ve vaší dílně byl pořádný nepořádek…
Všude se válely štětce, spreje, kladívko na zatloukání hřebíků i týček, pojízdný žebřík, nákupní košík, různé vozíky a spousta red bullů.
Ale výsledek stojí za to. Ostatně, vaše dílo neušlo velké mediální pozornosti. Všiml si i Sam Saunders, vnuk Arnolda Palmera a špičkový golfista hrající PGA Tour…
Editoři účtu Arnolda Palmera mě začali sledovat na Instagramu. Spojili se se mnou a byli z toho úplně paf. Stejně tak Sam Saunders. K příspěvku na Instagramu napsal, že je to nereálné, strašně skvělé. Snažím se s ním teď spojit a pozvat ho na výstavu. Doufám, že dorazí osobně na počest svého dědečka.
Na který obraz jste nejvíc hrdý?
Určitě je to portrét mého dědečka, který se objevil na obálce nedělního čísla San Diego Union Tribune. Můj děda je veterán z druhé světové války. On mě vždycky inspiroval, v mnoha směrech mě ovlivnil a máme toho spoustu společného. Například to, že jsme oba umělci a oba hrajeme golf.
Blake Byers už dokončuje obraz Jacka Nicklause (Foto: Blake Byers)
Už jste to nakousnul. Co vy a golf?
Vyrůstal jsem v golfovém prostředí. Táta byl realitní makléř, který na golfu uzavřel spoustu obchodů. Hlavně v létě mě bral s sebou. Hraju od svých osmi let a golf jsem se pořádně naučil hrát v Indianě, kde jsem nějaký čas žil. Tam jsem hrál s bráchou snad každý den. Pracoval jsem i jako caddy ve Victorian National Golf Club. Hrával jsem v San Diegu, Torry Bands, Las Vegas a Bad Lands a teď jsem zakotvil v Portland Washington State.
Co vás na golfu baví?
Zbožňuji na něm to, že vás učí vlastně to samé, co se učíte v umění. Být trpělivý. Tahle hra vás učí, jak být lepší každým dalším úderem, každou minutou, nehrajete proti nikomu ani ničemu. A to může být i v životě dost užitečné. Pamatuji si, co říkal můj dědeček. Golf je jako život, vyzývá vás být lepší člověkem. Tohle mám na golfu fakt rád.
Co máte v nejbližších dnech v plánu?
V běhu je spousta projektů. Momentálně nemám v plánu pracovat na celebritách. Přemýšlel jsem snad jen na Chrisem Webberem. Toho bych udělal z basketbalových míčů, ale záleží taky na tom, kolik budu mít času. Pokud už bych se do toho pustil, pravděpodobně bych portrét vydražil a peníze věnoval nadaci v Sacramentu.
