Největší tlak? Z prvních bot, říká Kousková, která chtěla u policie posuzovat vrahy

Letos překonala své vlastní české maximum na mistrovství Evropy, když na slovenském Penati obsadila dělenou osmou příčku a vyhrála třeba i domácí juniorku. Nyní ji však čeká nová výzva na University of Texas, kde studoval třeba i Jordan Spieth.

"Nebyl to ten hlavní důvod, ale určitě jsem k tomu přihlédla. Jordan měl tehdy na výběr spoustu škol, ale vybral si právě tuto v Texasu. To o něčem svědčí," řekla loni po ohlášení svého přestupu na prestižní univerzitu. Jaká je situace nyní?

Díky čemu jste se stala nejlepší českou amatérkou?
Myslím si, že je to výsledek práce už z předešlých let. Byla zde spousta dobrých rozhodnutí. Jako třeba, když jsem přestoupila z Erpetu na Zbraslav, kde jsem začala trénovat v akademii Tomáše Slavíčka. Zbraslav má své vlastní skvělé hřiště, mám to sem kousek… To byl hodně důležitý krok, ale nechci, aby to vyznělo vůči Erpetu nějak negativně. Dal mi hodně, stejně jako mi dává Česká golfová federace. Největší pomoc ale samozřejmě přichází od rodičů, bez nich by to nešlo.

Není to ale hlavně vaše zásluha?
Je samozřejmě důležité, kolik toho má člověk odtrénovaného a odehraného. Jaké už stihl posbírat zkušenosti, a kde všude byl. Celkově se snažím myslet pozitivně, což je na golfu někdy opravdu těžké. Když vás to sráží ze všech stran, tak není lehké se udržet na pozitivní vlně. Myslím, že jsem docela trpělivá. Naštěstí nejsem rapl, jako můj brácha. (smích)

Jaké to je být nejlepší Češkou ve světovém žebříčku, k tomu v TOP 100?
Příjemné, ale na druhou stranu ve světovém měřítku to tolik neznamená. Jsou to malé věci, které naznačují, že někam směřuji, ale v globálu… Za poslední dva roky, kdy více vyjíždíme ven díky nejrůznějším grantovým programům, člověk vidí, že když pravidelně nehraje pod par a neskóruje, tak nic neznamená. Myslím, že je přede mnou ještě hodně práce.

Cítíte díky svým výsledkům a oceněním zvýšený tlak?
Víte, kdy to bylo nejhorší? Když jsem asi ve třinácti letech dostala své první reprezentační boty! Z toho jsem byla úplně hotová. Bála jsem se v nich jít hrát třeba amatérku, protože jsem si myslela, že mě budou všichni více sledovat, protože mám ty boty. Nevěděl jsem, jestli si je zasloužím. Tehdy jsem cítila opravdu obrovský tlak. Dnes se snažím vše kolem už tolik nevnímat, nepřipouštět si to.

Dospíváte v tomto ohledu?
Postupem času beru vše zodpovědněji. Když člověk někam směřuje, tak mu podle mě s věkem mnohem více záleží na tom, co dělá a nechce nějakými bláznivými kroky a rozhodnutími zkazit práci, kterou už odvedl.

Čeho si zatím ve své golfové kariéře nejvíce ceníte?
Asi svého postupného růstu, kdy každá sezona je lepší, než ta předchozí. To považuji za důležité, že člověk nestagnuje. Snad to půjde i nadále.

Teď už to bude v Americe, byla to jediná možná cesta?
V kombinaci golfu a studia určitě. Kdybych v Česku studovala, tak třeba v zimě ani nemohu trénovat venku, a navíc by mé sezony byly prakticky pořád stejné. Vše by se opakovalo, mohla by přijít určitá stagnace. Na profesionalizaci už před školou je pak podle mě ještě brzy.

Co rozhodlo pro Texas?
Rozhodovala jsem se mezi Floridou a Texasem. Nejprve jsem byla na Floridě, kde mě samozřejmě asi jako každého při prvním takovém kontaktu všechno ohromilo. V Texasu, kam už jsem vyrazila sama bez rodičů, mi ale všechno přišlo ještě lepší. Mnohem více se mi líbil jak tým, tak koučové. U Gators, kde dříve hrála Kája Vlčková, to sice také bylo fajn, ale rozhodla jsem se pro Texas.

Jaká máte očekávání?
Člověk slýchá spoustu věcí od hráčů, kteří už to zkusili. Někomu se tam líbí, někomu ne. Určitě mě čeká tvrdý režim, na který se ale docela těším. Místo toho, abych sama řešila, jak si ještě večer zacvičím, tak tam přijedeme do fitka a trenéři nám řeknou, co přesně dělat. V tom návalu všeho je to z mého pohledu určité usnadnění. A pro rozvoj hráče je podle mě dobrá i určitá disciplína, kterou třeba do národního týmu přinesl nový kouč Staffan Johansson.

Na co se nejvíce těšíte?
Na všechno! Na turnaje, tréninky, i na školu.

Co budete studovat?
Jsem zapsaná na umění. Za začátku to budou určité základy všech možných oborů, od historie po literaturu. K umění jsem vždy měla blízký vztah a abych byla upřímná, ani jsem si nechtěla to studium úplně ztěžovat. Tradiční obory, jako sportovní management, marketing a tak podobně mě vůbec nelákaly. Přesně to jsem studovat nechtěla. Ještě jsem uvažovala nad sociologií v oboru kriminalistiky, ale to se v Texasu studovat nedalo, tak jsem si vybrala umění.

Kdyby tak nevyšla kariéra golfová, co z vás bude?
Přiznávám, že když to vystuduji, tak zatím úplně nevím, co ze mě vlastně bude. Ale vybrala jsem si obor, který je víc zaměřený na sociologii a cizí jazyky. Měl by tak být pro život praktičtější. Mimogolfových cest by tak mělo být mnohem více, než si zatím dovedu představit.

Takže se nebojíte případného neuplatnění?
Umění je dnes prakticky všude. Ať už se jedná o designéry, tvůrce reklam nebo čehokoliv jiného, umění zasahuje do spousty oborů. Věřím, že se když tak dokáži uplatnit. Já si hlavně myslím, že život je dost krátký na to, aby člověk dělal něco, co ho nebaví.

Vás by tedy bavila i třeba kriminalistika?
Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být u policie! Samozřejmě, že jsem nechtěla být klasický policista, který chodí po ulicích, ale třeba pozice konzultanta, který zpracovává posudky vrahů… Zase by tam byl přesah do sociologie i psychologie, ale tak daleko jsem to vlastně ani nepromýšlela.

Kde byste tedy chtěla být za čtyři roky?
Chtěla bych se golfově posunout tak, abych byla schopna hrát na profesionální úrovni. Jestli to bude třeba už za dva roky, nebo za tři nebo za čtyři, to se uvidí. Uvidíme, jaké to bude po každé další sezoně, ale profigolf bych jednou zkusit chtěla.

V Evropě nebo Americe?
Myslím především na zámoří. Chtěla bych se dostat na Symetra Tour, kdyby to šlo rovnou, tak na LPGA. Všichni víme, že evropská série upadá a nikdo nevíme, jak bude fungovat. Hrát ženský profesionální golf v Evropě podle mě momentálně nemá moc budoucnost. Ale uvidíme, co bude.