Lieser: Zahrál jsem i lépe, když to bylo s klukama o peníze a byla tak motivace

Lieser nedávno přehodnotil svůj golfový život. Přestal usilovat o evropské vavříny a přeorientoval se pouze na domácí scénu. Ve svém životě hledá, jakou cestou se dál vydat. Po dominantním vítězství na Prague Golf Masters se ale stále nabízí otázka, proč to vzdává tak brzy.

Ve svých pětadvaceti letech by toho mohl mít ještě hodně před sebou. Jasně, chronické zdravotní trable se zápěstím jsou velkou překážkou, stejně tak nutnost řešit finanční situaci ať už aktuální, nebo tu budoucí. Jenže když pak vidíte, jak Lieser rozstřílí Zbraslav…

Jeho to (zatím) nechává chladným.

A tak i nadále plánuje hrát přes zimu pro zábavu a pro peníze od klientů ve Španělsku, přes sezonu pak ve Mstěticích, kde našel své zázemí. A s pro sebe typickým humorem se ohlíží za turnajem, na který nejen on, ale i jeho soupeři dlouho nezapomenou.

Jaké to bylo, jít do finálového kola s náskokem devíti ran?
Na hovno.

Zažil jste to někdy?
Ne. Co si myslíte, že se mi honilo hlavou. Loni v Berouně jsem vedl o pět nebo šest ran a stejně jsem prohrál. Říkal jsem si, to je hned. Navíc se tam hrálo o stejnou odměnu pro vítěze. Říkal jsem si ale, že když budu hrát jenom průměr toho, co hraji, tak mě nemůže nikdo porazit.

A to se také stalo.
Ve finálovém kole to byl můj nejhorší golf za ty tři dny tady, s Pro-Amem čtyři. Sice jsem nedělal moc chyb, i když dvě zbytečné na sedmičce a sedmnáctce přišly, ale bylo to… I když kluci byli blízko, tak já byl stejně blíž. Jenom jsem neproměňoval šance, nechával jsem krátké putty.

Jak se v takovém kole namotivovat?
Občas jsem se musel slušně řečeno naštvat, protože jsem si říkal, že jestli to mám vzít tak, že jsem vyhrál, tak to mě nebaví. Bylo to podobné jako loni na Ypsilonce, kde jsem po jedenácti jamkách finálového kola vedl o jedenáct ran. Člověk musí pořád chtít víc a nezakončit to čtyřmi bogey.

Podařilo se?
Myslím, že jo. S kedíkem Davidem Zadražilem, kterému musím za celý turnaj hrozně poděkovat a má na tom vítězství stejný podíl, jako já, jsme si řekli, že budeme hrát dál pořád stejně. Že budeme dělat, jakoby se doteď nic nestalo, a že když zahrajeme nejlepší kolo dne, tak nemůžeme prohrát.

Ondřej Lieser a David Zadražil (foto: Ladislav Adámek)

Jaké to je, vydělat si za měsíc a půl přes čtyři sta tisíc?
To je měsíc a půl? Já se koukal na účet a přijde mi, že Beroun musel být snad v minulém roce. Samozřejmě, je to příjemné. O to víc, když mě už od Berouna trápila záda, protože jak nejsem zvyklý hrát tak často, tak to bylo znát. I proto jsem po Kaskádě, kde už to hodně bolelo, uklidil hole a poprvé je držel v ruce až v pátek před turnajem na Zbraslavi.

Bylo druhé kolo tady na Zbraslavi nejlepší v kariéře?
Asi ne. Na turnaji nějaké kolo devět pod par mám a podařilo se mi zahrát už i mínus jedenáct, když jsme hráli s klukama a nějaké peníze a byla tam tak nějaká motivace. (smích) Je ale pravda, že to, co jsem předvedl tady, to bylo neskutečné. Ať jsem vzal jakoukoliv hůl, věděl jsem, že jsem schopný se dostat blízko jamce.

Čím si vysvětlujete to, že na závěr sezony přišla taková forma?
Mě teď golf prostě baví. Věděl jsem, že letos a možná i do května je tohle můj poslední turnaj, tak jsem si ho chtěl užít. O to víc, když bylo tak hezké počasí. Já byl první den skutečně nadšený – pršelo a foukalo. Tohle je prostě mé období. Když mám kulicha na hlavě, tak hraju dobře. Vždycky.

Žádná změna v plánech skončit s golfem na vrcholové evropské úrovni?
Ne ne, pořád je vše při starém.

To vážně nemáte chuť to ještě zkusit?
Momentálně ani nemám co zkoušet. V příštím roce možná budu hrát zase domácí turnaje, které vás baví hrát. Sám jsem nad tím přemýšlel. Když hráli kluci q-school, tak mě vůbec nemrzelo, že tam nejsem. V hlavě to mám přehozené, tak to je.

Není to škoda?
Nevím. To se musíte zeptat sami sebe.

Je.
Tak to vidíte vy. Já opravdu nevím. Poslední tři turnaje jsem měl štěstí, že drželo zápěstí. A že mi při každé ráně nevyhrkly slzy do očí.

OBRAZEM: Dominantní Lieser, zima, nejlepší Češi i Šebrle