Kořínek hraje golf, aby se uživil: Ale já si to prostě užívám
Aleš Kořínek si žije svůj pozoruhodný příběh. Jako bývalý špičkový fotbalový brankář se ve třiceti letech rozhodl, že se definitivně oddá naplno své vášni a vymění ligové stadiony za golfová hřiště. Po přestupu mezi profesionály už pět let zakouší, jak tvrdý chlebíček má golfový profesionál. Ničeho ale nelituje.
Autor: Petr Vlček, 30.05.2018 07:30
Příběh Aleše Kořínka je v českém golfovém rybníce již dostatečně známý. V roce 2013 roztrhal nabízenou smlouvu ve Zlíně, kde s přestávkami strávil celou fotbalovou kariéru, odchytal 30 prvoligových zápasů, ve kterých inkasoval 39 gólů, a vrhnul se naplno do golfového dobrodružství.
I když musel svůj golfový sen poněkud upravit finanční realitě, pět let od svého přestupu k profesionálům nelituje, že na vrcholu kariéry opustil své jisté fotbalové živobytí a začal se živit golfem.
Což je v českých podmínkách neobyčejně náročné.
Po dohrání D+D REAL Czech Challenge zhodnotil nejen uplynulý turnaj, na kterém poprvé na domácím podniku Challenge Tour prošel cutem, ale otevřeně pohovořil o tom, jaká je jeho golfová profesní současnost.
Prošel jste cutem, ale po jednotlivých kolech jste si hodně vyčítal chyby. Jaký pocit po dohrání na Kuňce převládal?
Když zhodnotím celý turnaj, tak tam mám sněhuláka a asi tři dabláče. S tím se prostě nedá pomýšlet na víc. Druhá věc je, že i tak jsem to udržel po všechny dny na paru nebo pod. Bylo to jenom o tom, že jsem byl hrozný z týčka. Nevím, co se dělo, ale na Kuňce špatně drivuju každý rok a nevím, čím to je. Doufám, že se to zase příští týden vrátí do normálu, ale tady mě to mrzí. Když však vezmu, jaké jsem tady z týčka předváděl blázniviny, tak asi musím být spokojený. Jinak se to nedá říct.
Takže konečný pocit je spokojenost s výhradami?
Abych pořád jenom nemluvil negativně, udělal jsem první cut v Česku na Challenge Tour, skončil jsem po čtyřech kolech pod par, a s tím můžu být spokojený, víc to řešit nebudu. O chybách, které jsem dělal, vím, a teď na nich budu pracovat. Když vezmu turnaj komplexně, tak jsem hrozně dobře puttoval, to mě drželo. A to že se mi nedařilo z týčka, to se stát může. Když se od toho oprostím, jsem spokojený.
Jak na domácím turnaji Challenge Tour pracovala hlava?
Psychicky jsem na tom byl dobře. Do tlaku jsem se dostával sám. Z prostředí a turnaje jsem nebyl nervózní vůbec, cítil jsem se dobře. Proč cítit nějaký tlak z toho, že hraju doma. Já tohle nevnímám. Když něco čtu v médiích, tak jen to, co uznám za vhodné.
Z toho, co jste za těch pět let stihl poznat, cítíte se lépe na domácích nebo zahraničních turnajích?
Co se týče organizace, tak já jsem už několikrát říkal, že české turnaje na Challenge Tour a European Tour, patří pořadatelsky k tomu nejvyššímu, kde jsem hrál. Takové zázemí, servis a všechno okolo není všude. Tím že nejsem hráč s plnou kartou, tak nevím, jak to funguje jinde teď, ale z toho, co jsem osobně poznal a objel, tak soudím, že tady je to na vysoké úrovni.
Jaké jsou vaše další golfové plány? Krátkodobé i dlouhodobé.
Moje plány jsou hlavně takové, abych stihl obehrát všechno, co jsem si naplánoval. U mě je to složité. Já nemám úplně jasně daný díl. Pořád bojuju s tím, co hrát, co nehrát. Vzhledem k tomu, že celou sezónu jedu ze svého, tak musím řešit turnaje, kde vydělám peníze. Nejsem zrovna hráč, který by měl zajištěné finance na celou sezónu. Já se tím snažím živit. Nemůžu ani říct, že budu bojovat o nějakou kartu, když nemám podporu. Hraju a vybírám turnaje tak, abych se uživil. To znamená, že hraju všechno, co jde.
Aleš Kořínek (foto: Ota Mrákota)
Takže strategii kariérního růstu po jednotlivých patrech směrem nahoru už neřešíte?
Někdo se chce dostat přes Pro Golf Tour na Challenge Tour, někdo se tam chce dostat přes starty na sponzorské pozvánky. Já jich nemám moc, takže přes pozvánky kartu na Challenge Tour neuhraju. Na druhou stranu nemám dost financí na to, abych mohl objet celou sezónu Pro Golf Tour. I když hraju třeba 35 turnajů za rok, tak je to mix všeho, co najdu. Jenom to sekám za sebou kvůli tomu, abych se uživil. Kromě PGT je tam česká túra, nějaké Challenge, polská túra, prostě všechno. Tím, že nemám partnera, který by mi pomohl s financováním celé sezóny, musím to řešit takhle.
Věříte ještě, že finance na celou sezónu jednou získáte a stanovíte si nějaký konkrétní cíl?
Řeknu to upřímně. Jednou bych si přál, dokud budu hrát, aby se mi podařilo sehnat peníze na celou sezónu, a v ní si vytyčit cíl, který se budu snažit splnit a neřešit, jestli na to budu mít, nebo ne. Vím, že je to i velká zodpovědnost a znám několik hráčů, kteří ty peníze seženou a pak se jim nedaří. To je prostě golf. Ale aspoň jednou bych si přál neřešit jednu sezónu peníze a jít za nějakým konkrétním cílem. Na druhou stranu jsem spokojený, že můžu hrát golf a dokážu se tím uživit. Co přijde, přijde. Plácal jsem se v tom pět let, furt s něčím bojoval a někde se vztekal, že nemůžu sehnat peníze na sezónu. Tak jsem to prostě stopnul a řekl jsem si, že si to budu hrát sám na sebe, že si na to vydělám.
Není v tom zároveň i určitý pocit svobody?
Je pravda, že tím, že to hraju za své peníze, mi nikdo nemůže vyčítat, že jsem někde zahrál blbě, nebo jsem se někde odhlásil. Na druhou stranu určitá disciplína do jakéhokoliv sportu patří a pokud hráč sežene partnera, tak očekává, že ten partner bude chtít výsledky. Protože jsem hrál fotbal 25 let, tak vím, co je tlak na hráče. Já jsem si tím prošel a problém s tím nemám. Na druhou stranu to mám teď takové svobodné. Vyberu si, co chci a hraju si, co chci. I když… já jedu na turnaj s tím, že si chci vydělat peníze na živobytí. Vytvářím svůj tlak, takže je to jedno. Nějaký tlak je vždycky.
Nelitujete, že jste šel z fotbalu do této nejistoty?
Nelituju. Samozřejmě, že ve fotbale jsem měl stálý příjem a měl jsem se dobře. Ale tohle je svoboda. Mám to rád, miluju cestování, hrozně rád jezdím za golfem a hraju turnaje. Naštěstí mám fantastickou přítelkyni, která je obrovsky tolerantní a podporuje mě. Takže já si to prostě užívám.