Je srpen a má pršet, těší se Lieser na Czech Masters
Od prvního ročníku D+D REAL Czech Masters volají čeští fanoušci po účasti Ondřeje Liesera. Nyní se dočkají. Lieser sice v posledních letech přehodnotil své golfové cíle, ale v tomto týdnu si turnaj na Albatrossu konečně zahraje. A vůbec nezastírá, jak moc se těší.
Autor: Honza Fait, 30.08.2017 14:20
Sice je, jak sám říká, v golfovém důchodu, ale ze hřiště v posledních týdnech prakticky nesleze. Vyhrál dva turnaje Czech One Tour, zúčastnil se Czech Open v Berouně, do toho měl týdenní soustředění s juniory a nyní už se poctivě připravuje na své první Czech Masters.
"Ve Mstěticích pršelo a foukalo, takže pro mě jasné vítězství. V Sokolově mi to pak vždy šlo, dobře tam puttuji, mám to hřiště rád. Ale co si budeme povídat, je prostě srpen a v něm mám pokaždé celkem slušnou formu," říká Lieser v dobré náladě.
Tu si lehce pokazil v minulém týdnu, když neobhájil titul na WGM Beroun Open. Zahrál sice o ránu lépe než loni, ale se skóre -7 skončil na sedmém místě, jedenáct ran za vítězným Petrem Ničem.
"Všechna čtyři kola jsem byl úplně marný, ani v jednom jsem nehrál dobře. Dělal jsem taktické chyby a greeny jsem minul vždy na špatnou stranu. Bylo to nemastné neslané, více jsem bojoval, než že bych si to užíval," přiznává 26letý český profesionál.
Navíc přidává zajímavý postřeh: "Všechny čtyři dny bylo 35 stupňů a nefoukalo. To jsou ideální podmínky, ve kterých všichni hrají dobře a já je úplně nevyhledávám. Odrazilo se to na vítězném skóre, které bylo jinde než v předešlých ročnících, kdy stačilo mínus devět, sedm a šest."
Nyní ho čeká třetí zkušenost s European Tour. Od té poslední ale uplynulo dlouhých šest let. Na Čeladné hrál ještě jako amatér v letech 2010 a 2011, ani v jednom případě však ještě jako golfový žabák díru do světa neudělal. Posbíral však důležité zkušenosti, když hrál v průměru za 77 ran.
"Těším se na to, že budu hrát na evropské a už alespoň trochu umím hrát golf. A že si tak turnaj možná alespoň trochu užiju. Na Čeladné jsem během těch čtyř kol hrál vždy prakticky pět bogey a žádné birdie. Těžko se mi v té době skórovalo, byl to boj," vzpomíná na dobu minulou.
Ta současná už je naprosto odlišná, i když před šesti lety měl možná jinou představu: "Baví mě, že jsem za ty dva dny potkal kluky, se kterými jsem hrál třeba ještě jako amatér nebo dříve jako profík, a oni si mě pamatují. Ptají se mě, jak se mám, co dělám a jestli ještě hraju. V tom je třeba velký rozdíl oproti Čeladné, kde jsem byl ze všeho vyjukaný, nevěděl jsem, jestli se můžu vůbec usmát a co vlastně můžu a nemůžu. Teď se cítím v pohodě a strašně se na turnaj těším. Jsem fakt rád, že hraju."
Na Albatrossu byl do tohoto týdne asi třikrát v životě, a tak když se dozvěděl, že si Czech Masters letos konečně zahraje, vyrazil na něj hned v pondělí, kdy si dal stejně jako v úterý tréninkovou rundu.
"Hřiště je neskutečně dobře připravené, až jsem z toho byl překvapený, jak dobře na tom je. Sedí mi greeny, kde jsem si sice dlouho zvykal na tempo, ale jakmile jsem ho chytil, tak breaky jsou pro mě docela čitelné. Ty greeny jsou pravdivé a kam míček zahrajete, tam jede," všiml si Lieser.
Zatím má v plánu, že driver v tomto týdnu na Albatrossu nejspíše příliš často z bagu vytahovat nebude. Podle vlastních slov bude raději hrát delší železo do greenu z fairwaye, než se pokoušet čarovat z neuvěřitelně hustých roughů, které si na Albatrossu pro hráče opět připravili.
"Startuji ve čtvrtek odpoledne, a to má začít pršet. Hřiště tak bude delší, ale mě to nevadí, pro mě dobré podmínky. Já se fakt těším na to, že snad po dvou měsících konečně vytáhnu svetr. Je srpen, má pršet, vidím to na dobrý výsledek," usmívá se.
A i když v posledních sezonách hraje převážně domácí turnaje a za hranice, když nepočítáme zimu ve Španělsku, příliš nejezdí, stále si udržuje své členství na Challenge Tour. A Czech Masters patří mezi turnaje, ze kterého se body započítávají do obou dvou nejvyšších evropských profesionálních sérií.
"Stát se může všechno a podobný turnaj může komukoliv hodně pomoci. Nemám přehnaná očekávání, ani nízké cíle. Chci zahrát nejlépe, jak umím, a uvidíme, na co to bude stačit," nechce se Lieser před turnajem znervózňovat vlastním očekáváním.
Přesto, když zavře oči a zasní se, jeden příběh, který by se mu v tomto týdnu líbil, nabídne: "Úplně nejlepší by bylo, kdybych třeba v neděli odpoledne, někdy kolem čtvrté hodiny, přicházel na osmnáctý green. To si umím představit, že by nebylo úplně špatné."