Hráči výběr míčků podceňují, kolik by za ně měli platit?
Je to paradoxní. Jedná se o kus golfového vybavení, se kterým golfisté odehrají každou ránu, ale jeho výběr přitom často vůbec neřeší. Mluvíme o golfovém míčku. Tak, jako byste nehráli golf v botách, které ráno najdete u popelnice, neměli byste hrát ani s míčkem, který najdete v lese nebo hlubokém roughu. Okrádáte tím totiž pouze sami sebe o méně ran ve své skórkartě.
Autor: Honza Fait, 24.03.2017 15:55
"Základní poučka zní, že by lidé neměli hrát drivingovým míčkem," odlehčil situaci hned na úvod při našem povídání o golfových míčcích David Pavelka, který v GolfProfi zodpovídá za Prahu a Čechy.
Snad na všech hřištích je hra drivingovými míčky zakázána, pokud o tom ale přeci jen uvažujete, co by vás mělo odradit? "Drivingové míčky nelétají tak daleko, jako ty standardně určené pro hru. Hlavním důvodem je to, že mají především dlouho vydržet, nehledá se u nich maximální výkon."
Řečí čísel se v takovém případě sami okrádáte klidně i o dvacet procent dráhy letu. To však může platit i v případě, že sice sáhnete po standardních míčcích určených pro hru, ale sáhnete vedle.
"U balonů je hlavní rozdíl v tom, z kolika vrstev jsou konstruované. Obecně se dá říci, že čím více vrstev míček má, tím je dražší, protože je také dražší jeho výroba. Díky vrstvám totiž lépe namixujete vlastnosti jak pro dlouhou, tak krátkou hru," vysvětluje Pavelka.
Co se týče dlouhé hry, tak chcete, aby míček co nejméně spinoval a doletěl tak co nejdále. Naopak u krátké hry potřebujete spinu co možná nejvíce, abyste měli co nejlepší kontrolu nad dopadem míčku. Hlavně začátečníky ale mohou míčky s vysokým spinem spíše trestat než jim pomáhat.
"I proto by si začátečník neměl hned kupovat provéčko, což je jeden z nejdražších míčků, protože ho vlastně ani nedokáže plně využít. I dvou či třívrstvé míčky jsou dělané tak, aby pomáhaly hráči. Když má člověk pomalý švih, tak i dvouvrstvý míček při impaktu vystřelí. Pětivrstvý pak nemá smysl, protože to hráč jednoduše neušvihá a nevyužije jeho potenciál," říká Václav Bláha, projektový manažer GolfProfi.
Pavelka na něj navazuje: "Obecně problém míčků určených pro hráče na nejvyšších sériích je u normálních hráčů ten, že jsou velmi citlivé na rotace. Takže když nečistě trefíte drive, tak míček zanese ještě více. Kdo má obecně problémy třeba se slicem, tak provéčko mu ho ještě posílí."
Rychlost rozhoduje
U míčku je alfou a omegou, jakou rychlostí šviháte. I proto výrobci na krabicích s balony jasně píší, pro koho jsou zhruba dané míčky určené. A opět se vracíme k fittingu holí, kde zjistíte, jak rychle člověk švihá a podle toho dostane doporučení, s jakým typem míčků by měl hrát.
"Obvykle jsou tři nebo čtyři rychlosti švihu. Máme hodně pomalý švih, pro který potřebujeme míčky s hodně nízkou kompresí. Poté je střední nižší rychlost švihu, vyšší rychlost švihu a ranaři, kteří potřebují míček se vším všudy," rozděluje hráče Tomáš Krebs, šéf GolfProfi.
Podle něho by měl ale každý trochu zkušenější golfista zjistit, jaké míčky jsou pro něho ideální: "I laickým pohledem se dá určit, jaké míčky vám budou vyhovovat. Poznáte, když je někdo ranař, nebo jestli švihá pomalu. Posuzovat se to dá i podle tvrdosti shaftu, jestli jde o regular nebo stiff, nebo zda mám třeba seniorské hole. Selským rozumem dojdete k tomu, jaký míček je pro vás. A samozřejmě je to pak i o pocitu hráče, který z dané škály mu vyhovuje nejvíce."
Nejde přitom pouze o dlouhé rány, ale i o krátkou hru a puttování. Pokud hrajete každou druhou jamku s jiným typem míčku, nemáte objektivně šanci se výrazně zlepšovat v žádném aspektu své hry. Není proto dobrou volbou sbírat po hřišti ztracené míčky, nebo si na recepci kupovat za dvacku utopence. Ušetříte sice nějaké ty peníze, ale výměnou za horší pocit ze hry a velmi pravděpodobně i více ran ve skórkartě.
Optimální cena
V jaké cenové relaci by se tak měl podle Davida Pavelky průměrný golfista pohybovat? "Sedmdesát korun za jeden míček je ideální cena pro většinu golfistů. Je to taková střední kategorie, kde se nejedná o úplně tvrdý balon, který bude příjemný na krátké hře, ale bude také dobře fungovat na drivu. Nemá cenu vyhazovat peníze za nejdražší balony, když jejichž potenciál stejně nedokážete využít. Naopak se často obrátí proti vám."
Že byste pak s míčkem hráli déle, než je jeho životnost, se bát nemusíte. Obvykle ho dřív pošlete do vody nebo ho ztratíte, než vyprší jeho "datum spotřeby". Lepším hráčům vydrží jeden míček max dvě osmnáctky. Ale to už musí mít dobrý hráč opravdu hodně štěstí, aby obešel dvě osmnáctky s jedním míčkem. Je to zhruba 160 ran, což by míček měl vydržet.
"Výrobci už dělají míčky tak dobré, že je často nepoškodí ani dopad na betonovou cestičku. Minimalizují riziko toho, že se míček nějakým způsobem na hřišti poškodí," všiml si Václav Bláha, který ale připouští, že přímý náraz do skály nebo ostrého kamene míček popraví.
Co se týče barevnosti, tak jde vyloženě pouze o kosmetické rozdíly na základě vnímání hráčů. Většina, zhruba pětadevadesát procent, prodaných míčků je bílá, zbytek tvoří žluté a růžové míčky. A pak tu a tam nějaká exotičtější barva.
A co natištěné logo, hraje nějakou roli a můžete si jím své provéčko zničit? "Logo na míčku vůbec neovlivní jeho fyziku nebo aerodynamiku. Je mnohem horší, když máte špinavý míček, než když na něm máte tu trochu potisknuté barvy," uzavírá Bláha.