Chudák Tiger. Olympiáda je velký sen, říká Stanislav Matuš
Prožívá naprosto senzační vstup do nové sezony, ve které má na Pro Golf Tour jasný cíl - získat plnou kartu na Challenge Tour. A po úvodních sedmi turnajích má Stanislav Matuš našlápnuto skvěle.
Autor: Honza Fait, 28.03.2017 07:40
Loni měl touto dobou na svém kontě 2365 eur, letos jich nastřádal už 6362. V pořadí Order of Merit se díky tomu drží na sedmém místě, když po konci sezony získá kartu na druhou evropskou ligu nejlepší pětice.
Pořád je to ale jen začátek, který bude potřeba potvrdit ve zbytku sezony. Další důležitý krok může Matuš udělat v tomto týdnu na Open Tazegzout, kam dorazí po děleném druhém místě z Open Ocean. "Bude to úplně jiný turnaj, ale konečně je teplo, takže se cítím dobře," vzkazuje z Maroka.
V minulém týdnu si navíc díky svému umístění připsal další body do světového žebříčku, ve kterém mu aktuálně patří 752. místo. A poprvé v kariéře se posunul před Tigera Woodse, konkrétně o pět míst. To už vás musí zahřát, když je venku zima.
Opravdu byla v Maroku taková zima?
Bylo to hlavně kvůli tomu větru. Zima, na jakou jsme zvyklí u nás, to však nebyla. Teď už má být ale zase 35 stupňů, je to docela velký skok.
Jak moc foukalo? Podle fotek s popadanými stromy vypadalo, že šíleně.
Už při cvičných kolech jsme se divili, proč nám nechali tak strašně pomalé, chlupaté greeny. Na standardy Pro Golf Tour byly opravdu hodně špatné. Pak jsme poznali proč. Oni věděli, co přijde, a míček nechtěl ani na těchto chlupatých greenech držet. Takže to přichystali tak, abychom byli schopní odehrát tři kola, což se s přestávkami podařilo. První dva dny byl vítr opravdu silný, možná jsem v takovém ještě nikdy nehrál. Míčky padaly z týčka, bagy se kácely... Bylo to hodně skotské počasí.
Pomohlo vám trochu, že jste polovinu prvního kola dohrával druhý den dopoledne, kdy mělo foukat méně než odpoledne?
Právě že ne, na tee timy jsem neměl moc štěstí. První den jsem vycházel v jednu, kdy se vítr teprve zvedal. Takže kluci, kteří hráli dopoledne, zapsali výsledky čtyři pět pod par. Poté to bylo jak lusknutím prstu. Zatímco dopoledne se nehnula ani větvička, po obědě začal doslova hurikán. Já tak hrál v tom nejhorším a přes noc vítr neutichl a dopoledne tak opět foukalo, i když trochu mírněji. I druhý den odpoledne se to stupňovalo, ale tu výhodu, kdy první den dopoledne nefoukalo vůbec, měli ostatní.
První dvě kola jste ale zvládl v paru a ve finálovém zaútočil. Byl to plán?
Musím říct, že jsem teď chytnul parádní formu. O tom hřišti jsem věděl, že mi sedí, mám ho rád. Jenom jsem musel přečkat ten vítr a neudělat velkou zbytečnou chybu, což se povedlo. Do finálového kola jsem šel s čistou hlavou. Věděl jsem, že nějaké rány ztrácím a že tak nemám moc co ztratit. V úvodu jsem nehrál moc dobře, ty greeny mi opravdu neseděly a nemohl jsem se dostat do tempa. Naštěstí jsem úvodní devítku zahrál jednu pod.
Co se na té druhé změnilo?
Ona je víc v lese a mně se podařilo začít ji skvostně, když jsem zahrál hned na desítce birdie a na jedenáctce eagle. To mě nakoplo a pak už se to valilo samo. Pořád mi tam ale nepadaly putty, připsal jsem si dva trojputty a nějaké rány ztratil. Pak ale přišly dvě birdie na posledních dvou jamkách a bylo z toho druhé místo. Nemůžu si vůbec stěžovat. Samozřejmě, vždy je tam kdyby a já i po tom průběhu turnaje mohl vyhrát, ale to je golf.
Jak moc blízko bylo to vytoužené vítězství, které během sezony potřebujete urvat, abyste měl šanci na zisk karty?
Není to úplně o vítězství. Samozřejmě, v pořadí Order of Merit hodně pomůže, a je tu navíc nové pravidlo, že trojnásobný vítěz na Pro Golf Tour získá kartu na Challenge Tour automaticky a už ani nemusí dohrávat sezonu, což je jeden z mých cílů. Ale Julian Kunzenbacher loni ukázal, že to jde i bez vítězství. Ani jednou nevyhrál, ale pořád se umisťoval v popředí pořadí a nakonec skončil druhý. Jde to tak i bez vítězství, konzistentnost výkonů však musí být hodně dobrá. Teď ale bylo hodně blízko. Stačilo o jeden trojputt na té poslední devítce míň a na toho kluka by pak byl mnohem větší tlak. Konec se hrál proti větru, měl by to mnohem těžší. Možná by z toho bylo play-off, ve kterém už je to loterie. Prostě jedna rána, tak daleko to bylo.
Mluvil jste o konzistentnosti výkonů, na tu si zatím nemůžete stěžovat. Čekal jste tak dobrý vstup do sezony?
Už na začátku roku jsme se bavili o tom, že potřebuju mít hlavně vyrovnané výsledky. Ne že jednou zahraji dobře a podruhé uletím, jak se mi to stávalo minulý rok. Letos jsem na tom zatím skvěle. Mám všechny cuty, ale když jsme nedávno seděli s Michalem Krejčím, šéfem Prague Golf Teamu, tak jsme si říkali, že jsme přeci jen čekali víc, protože si myslíme, že mám na víc. Jsem rád, že se to nyní druhým místem potvrdilo. To mě může nakopnout, teď už je ale přede mnou další turnaj a já se musím soustředit pouze na něj.
Říkal jste, že vás čeká úplně jiný turnaj. V čem?
Teď jsme hráli na dosti uzavřené ploše, kde byly kratší a techničtější jamky. V tomto týdnu nás čeká vysušené otevřené hřiště spíše pro bombery, kde to bude hodně běhat. Ne že by mi to úplně nesedělo, ale osobně mám radši jiná hřiště. To jsem ale tvrdil i o Haugschlagu a loni jsem tam vyhrál.
Můžete jít nyní do turnaje s jiným cílem, než vyhrát?
Já si na sebe právě nechci vytvářet podobný tlak. Musím vycházet z toho, co se dělo minulý týden, po kterém je švih trochu rozhozený. Týden jsem na to trénoval ve Španělsku v ideálních podmínkách, a pak jsem se musel vypořádat s takovými dvěma šílenými dny. Byl to opravdu extrém a švih se mi tím trochu změnil. Nehrál jsem ani tolik s driverem, který budu muset na drivingu ještě pořádně otestovat. Čeká mě teď jiná výzva, ale já ji přijímám. Samozřejmě, dívám se na příčky nejvyšší, ale stále platí to, že chci hrát hlavně konzistentně.
Cítíte už výsledky změn, které jste udělal s týmem v zimě?
Určitě. Těžím hodně z fyzické přípravy, když jsem se dlouho skoro nedotkl holí a čerpám z toho do teď. Samozřejmě, pořád něco dělám a běhám, abych se udržoval v kondici, ale důležitý je ten základ, který tam je. Pak jsme delší dobu pracovali s Jirkou Němečkem na švihu, což jsem v posledních letech také příliš nedělal. Myslel jsem si, že mám poměrně dobrou techniku, ale jak se ukázalo, tak teď mě drží více, vše je stabilnější. Momentálně vše funguje a zapadá do sebe.
Co akademie Michaela Campbella, v čem vám nejvíce pomáhá?
Týden v Malaze mezi turnaji je pro mě vždy hlavně o udržení si švihu. Nestane se mi, že po dlouhém letu domů dva dny nic nedělám, pak odpálím pár míčů v indooru, ze kterého pak jdu zase ven. Pořád se díky tomu držím ve stejném režimu, což mi pomáhá si udržet formu. Není to ani tak o tom, že bych tam využíval spoustu trenérů. Naopak se snažím spolupracovat pouze s Campbellem, na kterého už mám osobní číslo. Píšeme si spolu, a když s ním chci jít na hřiště, tak se domluvíme. Snažím se tak čerpat informace hlavně od něho a on mi je předává, což je super.
Zapnul jste v pondělí ráno počítač a kouknul jste se na světový žebříček?
Abych se přiznal, tak jsem se nedíval. Ani jsem se nepodíval, jak jsem na tom v žebříčku Pro Golf Tour. Vím, že jsem v obou postoupil výš, ale teď se na to nechci dívat. Po turnaji, co mě nyní čeká, budu mít čtyři týdny pauzu, takže tam bude dost času vše prostudovat.
Takže to nechcete prozradit?
Já to zhruba vím, už jste o tom psali. Je to někde kolem sedmsetpadesátého místa, ale to nic neznamená. Je to pouze číslo a to poměrně hodně vysoké.
Ale zároveň je to české maximum a vedle toho jste o pět míst před Tigerem Woodsem, co na to říkáte?
Co na to říct, chudák Tiger. (smích) On nehraje a propadá se dál a dál. Já sice stoupám, ale mám cíle ještě mnohem vyšší. Asi to něco málo znamená, je to určitá radost, ale cíl je úplně někde jinde. Jde to pomalými krůčky, protože přes Pro Golf Tour se příliš bodů získat nedá, ale dělám pro to maximum. Teď je pro mě nejdůležitější získat kartu na Challenge Tour, k čemuž mám našlápnuto skvěle.
Potvrzujete si, že body do světového žebříčku získávat jdou. Už vám probleskla hlavou možnost zahrát si na olympijských hrách?
Samozřejmě bych hrozně rád reprezentoval Českou republiku na olympiádě a doufám, že budu první, komu se to povede. Dělám proto všechno a je to jeden z mých velkých dlouhodobých cílů. A nejen můj, ale celého Prague Golf Teamu. Myslím, že by to bylo velké ocenění jak pro mě, tak pro všechny kluky, kteří pro náš tým pracují. Nebyla by to pouze moje vizitka, ale ukázalo by to, že to, co společně děláme, dává smysl a že to funguje tak, jak má. Takže ano, je to jeden z velkých cílů, na který mám ale ještě tři roky. Snad se splní.