Čertovo Břemeno má knihu, popisuje historii i architekturu

Výjimečnost Čertovo Břemena má mnoho stránek. Je jím už sama unikátnost místa, zdejší Jistebnická vrchovina patří k nejmalebnějším částem Čech. Zdejší hřiště citlivě zasazené do krajiny vybudoval dr. Jiří Němec ve věku již ne mladickém – po odchodu do důchodu, když skončil svoji úspěšnou dráhu diplomata. Kuriozitou je, že golf dodnes nehraje...

Čertovo Břemeno je ovšem neobvyklé i svým souborem staveb, které zde najdeme: někdejší malá golfová klubovna – jeskyňka, současná velká klubovna (titul Stavba roku 2011), rodinný dům Petra Němce, stodola – sklad techniky, ale i původní chalupa či historický špejchar.

Právě architektura daného místa byla impulsem, proč kniha nakladatelství KANT nazvaná Čertovo Břemeno / Svědectví o architektonickém zázraku v Alenině Lhotě vznikla. Jejím autorem také není golfový novinář, ale Petr Volf, který se věnuje oblasti výtvarného umění a architektury. Jedna z jeho nedávných publikací je i kniha shrnující česká výtvarná díla s motivy sportu nazvaná Sport je umění.

Velmi kvalitně nakladatelsky připravená kniha je portrétem golfového areálu, ale ještě více je průvodcem po architektonické jedinečnosti zdejších staveb.

"Budeme-li v Česku hledat místo s nejvyšší koncentrací kvalitní současné architektury na jednoho obyvatele, prvenství si odnese Alenina Lhota na Táborsku," píše Petr Volf. V obci totiž žije pouze deset obyvatel na osmi adresách (nejvíce lidí tu žilo v roce 1869, celkem 57). Zároveň je tak text i portrétem lidí s místem spojených, Jiřího Němce a jeho rodiny.

Petr Volf popisuje, jak do místa Jiří Němec v roce 1972 poprvé přišel, koupil místní chalupu, od půlky 90. let pak budoval golfové hřiště. Právě on a syn Petr, který přivedl architekta Stanislava Fialu, jsou klíčem k pochopení, proč je Čertovo Břemeno tak výjimečné a proč sem lidé jezdí rádi.

Osobnost vzdělaného a uvážlivého Jiřího Němce formuje a naplňuje celý areál. Že se v někdejší malé klubovně a nynější velké člověk cítí mimořádně příjemně, je dílem architektonického umu Stanislava Fialy, ale i faktu, že právě tohoto architekta s nestandardním rukopisem si rodina vybrala a dala mu volnou ruku. Němcovi projevili osobní velkorysost, nadhled i intelektuální rozhled.

Kniha čítající zhruba 130 stran je pojatá v česko-anglické verzi, není však textově příliš rozsáhlá. Dominují jí především fotografie architektury a prostředí. Obsahuje však vše podstatné, co golfista i negolfista potřebuje vědět. Volf tu prokazuje své autorské schopnosti, vnímavost i zkušenosti; je to místy i esejistická úvaha o architektuře, prostředí i lidech. Jde o text nadšený pro předmět zájmu, byť autor knihy golf zatím ještě nehraje.

Kniha tak odráží fakt, že na Čertově Břemeni nejde jen o golfovou hru, ale zdejší návštěva je komplexním zážitkem oslovujícím návštěvníkův smysl pro estetično, pro krajinu i architekturu. Kniha daný zážitek čtenářům nejen přibližuje, ale zastavuje ho trvale v proudu času. Čertovo Břemeno si tuto knihu nejen zasloužilo – ono si ji přirozeně vysloužilo.