KOMENTÁŘ: Nejlepší český golfista neexistuje

Za těch více než 15 let, co o golfu píšu (vím, 30 je víc…), si to označení zasloužilo jen pár kluků. Marek Nový se jako první český golfista dostal na Challenge Tour, světlé období měl Stanislav Matuš, dlouhodobě slušné výkony podává Filip Mrůzek…

A pak je tu Ondra Lieser. Dost možná jediný hráč, který si označení „nejlepší český golfista“ v mezidobí těch 15 let skutečně zasloužil. Vyhrál dva turnaje na Challenge Tour, díky tomu i celou sérii a uhrál si kartu na DP World Tour. Bohužel to všechno v období covidu a začínajících otcovských povinností. I to je ale strop, ke kterému se zatím nikdo ani nepřiblížil.

Místo toho, aby se tak třeba na české PGA řešilo, proč jiné golfově „nové“ systémy dokáží vyprodukovat světové hráče dříve než ten náš (nejen třeba rakouský nebo norský, ale třeba i polský a brzy možná slovenský), tak se bavíme o tom, kdo vzbudil světový rozruch, a to především na Litoměřicku.

Každý týden / měsíc / rok je to někdo jiný. Často na základě jednoho výsledku, díky kterému vyletí ve světovém žebříčku „vzhůru“, ale na který nedokáže navázat. Aby toho nebylo málo, sletí se kolem něho supi, kteří po hodování a nějakém čase vyrazí za další obětí.

Další absurdita situace je v tom, jak se během posledních 12 let mění pohled na pozvánky, které promotér turnajů Challenge Tour a DP World Tour, u nás společnost Relmost, může mezi hráče rozdávat. A to podle toho, jak se to zrovna hodí do krámu, nebo lépe řečeno do pera.

A tak blaničtí obránci české golfové novinařiny a morální autority všehomíra, když zrovna jejich oběť pozvánky nepotřebuje, shazují jejich význam. Jsou k ničemu, důležitá je vlastní vydupaná cesta. Když by se ale najednou hodily, tak rozhořčeně bijí na poplach. Nepodepíšeš, nehraješ. Svými příběhy navíc krmí další, kteří pak (snad) nevědomky vypadají třeba během televizních přenosů hloupě.

Co na tom, že jejich aktuální oběť stihla využít coby profesionál 6 pozvánek Relmostu bez jakéhokoliv podpisu (a dalších 5 jako amatér skrze Českou golfovou federaci), a i díky jedné z nich si uhrála zatím životní výsledek. A získala aktuálně pozici „nejlepšího českého golfisty“.

Skutečně to ale platí?

Šimon Zach dal letos dva cuty ze tří startů na Challenge Tour a premiérově si zahrál také o víkendu na D+D REAL Czech Masters. Gordan Brixi hraje slušně na China Tour, když dal cut i na Volvo China Open, společném turnaji s DP World Tour. A Petr Hrubý opustil amatérský golf jako historicky nejlepší Čech, díky čemuž získal automaticky kartu na PGA Tour Americas, kde dal čtyři cuty ze sedmi startů včetně děleného 12. místa. Obstojí letos v tomto poměřování 2 cuty z 10 startů na Challenge Tour?

Celá tato debata je ale naprosto zbytečná. A jediné, co může působit, je blbá nálada mezi českými hráči, potažmo v českém golfovém prostředí. Až se nejlepší český golfista skutečně objeví, bude o tom vědět nejen on sám, ale i všichni ostatní. A hlavně se někdo takový nebude muset na nikoho dalšího spoléhat. Pevně věřím, že mu to pak všichni budou přát. Tak, jako když celé golfové Česko pobláznil v roce 2020 Ondra Lieser.

Každý ať si hraje, kde a za jakých podmínek uzná za vhodné, ať zvolí jakoukoliv cestu. Hlavně ať je co možná nejdříve alespoň jedna z nich úspěšná. Přejeme si to asi všichni, český golf to potřebuje. Když se ale vydám na jednu, tak si nesmím automaticky nárokovat druhou, která vede jinudy. Každé rozhodnutí má své důsledky, evropské rydercupové hvězdy, které se upsaly LIV Golf, by mohly vyprávět.