Zach byl po čtvrtku hotovej, ke cutu použil zdravé nasr*ní

V prvním kole Kaskáda Golf Challenge sice zahrál sedm berdíků, ale také tři dabláče. Ten poslední přišel na těžké závěrečné osmnáctce, na které byl Zach zrovna v době přerušení kvůli bouřce. V tu chvíli byl na mínus dvou.

"Na osmnáctce už jsem stál nad svou druhou ránou, ale pak to přerušili, takže jsem měl dvě hodiny na to, si tu ránu promyslet, jak ji chci zahrát, abych ji pak poslal do vody. Stačila minuta a ránu bych odehrál před přerušením. Zrovna mi to šlo, zahrál jsem tam nějaké birdie… I na drivingu jsem každou ránu trefil, ale na hřišti jsem to zatáhl do vody," vrátil se Zach v pátek ještě ke čtvrtečnímu večeru.

Místo povedeného vstupu do turnaje z toho byl hořký par.

"Byl jsem z toho úplně vyřízenej, takže jsem rád, že jsem se dal na dnešek dohromady. Dneska to bylo klidnější, ani bych přitom neřekl, že o moc lepší. Nespadlo mi tam tolik puttů, ale zase jsem nedělal ty chyby, nebyly tam dabláče," porovnal oba dva dny.

Nastavení hřiště hodnotí jako hodně těžké, čemuž odpovídají také výsledky. Cut se dost možná zastaví na mínus jedné, dvě pod par budou stačit stoprocentně. Podle Zacha se není čemu divit.

"Kdyby mi někdo před dvěma dny řekl, že tu budu po dvou kolech dvě pod, tak bych s tím byl v pohodě. Je to tady v tom větru s vysokým roughem docela těžké, člověk musí být hodně přesný," přiznává bývalý skvělý český amatér.

Co podle něho dělá hráčům největší problémy? "Hřiště je docela dlouhé a člověk kvůli vysokému roughu a větru nemůže hrát všude driver. Některé rány do greenu jsou pak delší, než na co jsme na Kaskádě zvyklí. Ale na druhou stranu je hřiště relativně měkké, takže míčky nikam neodběhnou. Ale zároveň někdy nedoběhnou, kam by třeba člověk potřeboval. Je to někdy výhoda, někdy nevýhoda."

Zach si také pochvaluje dobré puttování na skvěle připravených greenech, které podle něho rolují, jak mají, a mají skvělou rychlost. I díky tomu se mohl v pátek zachránit v turnaji po divokém prvním kole.

"Byl jsem naštvanej. Navíc ty dabláče vždycky přišly ve chvíli… Hezky jsem začal, byl jsem mínus dva – dabláč. Zase jsem se rozjel, byl jsem mínus dva – dabláč. Pak jsem se zase rozjel a na konci zase. To je jako kdyby se člověk pořád rozbíhal, a vždycky mu to podklouzlo. Byl jsem z toho fakt hotovej," nezastírá, že ve čtvrtek večer se mu po dohrání v hlavě honila spousta negativních věcí.

V pátek ráno ale vyrazil na hřiště s čistou hlavou: "Použil jsem zdravé nas*ání, abych dnes zahrál dobře. I minulý týden jsem hrál dobře, ale na posledních pár jamkách jsem ztratil dva míče a kvůli tomu jsem neprošel cutem. Týden předtím na Kuňce jsem také nehrál špatně, ale zase jsem ztrácel míče. Už toho bylo dost."

Nechybělo přitom mnoho, a divoký závěr kola prožil Zach také v pátek, kdy autora tohoto textu málem trefil svým drivem na závěrečné devítce. Naštěstí! Míček, který dopadl do vysokého roughu za strom, kam nebylo z odpaliště vidět, totiž bylo díky tomu lehké najít a po vyseknutí se na fairway ještě málem přišlo na pětiparu birdie. Ale i par stačil.

"Na osmnáctce, když jsme se potkali, tak to také mohl být ztracený míč. Zaplať pánbůh, že mi to hřiště nakonec třeba i něco vrátilo," oddychl si Zach, který má na páteční odpoledne plán jasný: "Dám si jídlo, zatrénuju si. Jsem rád, že budu mít volné odpoledne. Jsem furt v zápřahu, takže si dám lehký trénink a trochu naberu síly."