Matuš cítí formu. Místo turnaje však jede na pohřeb

Ty jsou letos dány tím, že jeho karta na Challenge Tour je až kategorie 15, která mu, jak se ukázalo, dává jen pramálo startů v druholigové evropské sérii. A i když přišla velká pomoc od Relmostu v podobě startů na pozvánky, stále je to v jeho podání velký boj o golfovou budoucnost.

Přesto se jeho na počátku sezóny zatažené nebe již hodně vyjasnilo. Obě pozvánky na české turnaje Challenge Tour, kam by se jinak nedostal, dokázal využít. Na Zbraslavi děleným 29. místem, na Kaskádě čtrnáctým. I proto je zatím na nadějném 41. místě celkového pořadí.

Prožíváte výsledkově vydařenou sezónu. Po vaší nelehké situaci z jejího začátku se tak začalo blýskat na lepší časy, souhlasíte?
Určitě. Forma je dobrá. Dali jsme ji s Jirkou Němečkem během jara dohromady a daří se. Hodně mi na rozehrání pomohly dva domácí turnaje na Challenge Tour. Díky nim jsem se chytnul a na základě toho získal od Petra Dědka ještě další kartu na European Tour do Belgie, kde jsem udělal svůj první cut v kariéře. Za to jsem také strašně rád. Pak jsem bez cvičného kola přijel rovnou na Karlštejn. Jel jsem si to tam užít, protože to tam mám hrozně rád, navíc bylo fajn počasí. Vítězství bylo pro mě takový bonus, třešnička na dortu.

Který turnaj byl z vašeho pohledu nejtěžší? Zbraslav, kam jste se dostal na poslední chvíli a byla před ní nejistota a tlak, Kaskáda, kde bylo velmi těžké hřiště, nebo Belgie, kde byla špičková konkurence?
Výkonnostně nejtěžší bylo určitě projít cutem v Belgii. Přeci jen je to Evropská, o ligu výše, bylo tam hodně dobrých jmen. Některá jsem i nechal za sebou. Navíc formát byl takový, že z dopoledních 72 hráčů procházelo jen 32 cutem, takže jsme se vůbec nemuseli dívat na druhou startovní skupinu, protože mě zajímala vyloženě jen ta moje. O to to bylo těžší. Pak pro mě bylo trochu překvapení na jedničce, když jsem nastoupil na play off, že mi řekli, že hraju proti nasazenému hráči a kvůli tomu mi ani případná remíza nestačí k postupu. Věděl jsem, že to bude hodně rychlých a ostrých devět jamek, a když to po nich bude square, tak končím. Ale to jsem si měl asi lépe přečíst propozice. (smích)

Proč to nevyšlo v Belgii třeba ještě o kousek lépe?
Možná mi malinko ublížilo, že jsem dostal hodně silného soupeře pro první kolo play off (Gavina Greena, pozn.). V klasickém formátu na rány bych to tam možná odehrál o víkendu lépe, ale i tak to byla super zkušenost. A hlavně, prošel jsem cutem také mimo Českou republiku, což je potvrzení toho, že mi forma opravdu stoupá.

Jak vás tento inovativní formát bavil?
Formát to byl docela zábavný. Už jsem něco podobného zažil loni na Challenge túře, ale tam se hrála jenom jamkovka, tady bylo play off na rány.  Museli jsme dohrát každou jamku, nemohlo se tam tolik riskovat, jako se riskuje někdy při jamkovce. Bylo to sice pořád na rány, ale věděl jsem, že šanci mám. Jen jsem neproměnil tři krátké putty do dvou metrů, dva do birdie, jeden do paru. Devítka strašně rychle utekla a tyhle malé chyby mě bohužel stály postup do dalšího kola.

Oproti situaci na začátku sezóny, kdy vám došlo, že budete mít se svou kategorií problémy dostat se na turnaje Challenge Tour, nastal velký obrat. Je už přítomnost trochu veselejší?
Rozhodně. Věděl jsem, že formu mám, ale moje karta na Challenge Tour není dostatečně dobrá, abych se na většinu turnajů probojoval sám, což bylo a je zklamání. V tom přišla pomoc od Relmostu, která moji sezónu nakopla, za což patří velký dík.

Stanislav Matuš (Foto: Ota Mrákota)

Starty na Challenge Tour však máte i nadále velmi nejisté, protože karty od Relmostu jsou také početně omezené.
Je to takové malé neštěstí, protože hraju dobře, ale nemůžu si vybírat turnaje. Evropská túra bude mít kolem The Open velké turnaje, nebo i pauzu, takže bude zase velký nával na Challenge Tour, kde budu opět potřebovat pomoc, abych se vůbec někam dostal. Nyní se hraje Švýcarsko a Francie, což byly dva stěžejní turnaje, se kterými jsem více méně počítal, že se na ně dostanu, protože se na ně dříve tolik nejezdilo, i proto, že jsou to trochu dražší destinace. Přesto je na nich letos úplně narváno, všichni chtějí hrát a na to letos bohužel doplácím. Nedá se nic dělat, měl jsem hrál lépe minulou sezónu a všechno by bylo jinak.

V sezónním rankingu jste ale na 41. místě, což je nadějné jednak směrem k příští sezóně, ale také se vám otevírá možnost bojovat o účast na srpnové Rolex Trophy ve Švýcarsku, kam se dostanou pouze hráči do 39. místa plus jedna pozvánka. Jste blízko, upínáte se k tomu?
Je to jeden z velkých cílů, protože kdo se tam dostane, má jisté velké body do žebříčku, což bude pro hráče, kteří se tam budou, obrovský posun. A samozřejmě to ublíží těm, kteří tam nebudou. Uvidím, kolik turnajů do té doby odehraju. Nějaké snad ano a musím na nich uhrát co nejlepší výsledek, abych měl šanci se na Rolex Trophy dostat.

Jak vás nakoplo vítězství na Karlštejně v domácí túře a jak vysoko ho mezi posledními úspěchy řadíte?
S cutem na European Tour se to samozřejmě nedá srovnávat, ale byla to velká vzpruha, protože už jsem turnaj dlouho nevyhrál. S vítězstvím jsem velmi spokojený. Potvrzuje, že se moje hra se vrací tam, kde byla a je na čem stavět. Vyhrát byla velká pomoc, to víte, že jo.

S čím je ve hře největší spokojenost?
S velikou stabilitou s driverem. Minulý rok jsem se s ním trápil, letos hraju z týčka mnohem lepší rány, takže si dokážu vytvořit mnohem více šancí. Malinko mi stagnuje puttování, ale to se myslím brzo zlepší. Stabilita z týčka a rány do greenu jsou letos ale o dost lepší, hodně jsme na tom s Jirkou Němečkem pracovali a myslím, že se mi to hodně vyplácí, takže v tom budeme pokračovat. Mám na čem stavět, takže můžu jít do dalších turnajů uvolněnější pokusit se o ještě lepší výsledky.

Máte za sebou v posledních týdnech hodně golfu, cítíte únavu?
Únava se samozřejmě na Karlštejně už dostavila. Teď jsem na Moravě s rodinou, kde budu pár dní odpočívat. Mám několik dní klidu, než se definitivně dozvím, jestli pojedu do Francie nebo ne. Na chvilku jsem hodil hole do kouta a odpočívám i v hlavě, než se začnu připravovat na další fázi sezóny. Bohužel tu nemám velkého kamaráda a tréninkového parťáka z Moravy Nica Schellonga, kterému jdu na pohřeb.