Hrála fotbal za Spartu, dnes má plány prorazit také v golfu

V dubnu oslavila své 22. narozeniny, co se však golfu týče, sfoukla koncem června teprve svou druhou svíčku na dortu. A možná i symbolicky vše oslavila kolem za plus dva na Konopišti. To jsou ale zatím poslední kapitoly jejího sportovního příběhu, jaké ale byly ty úvodní?

 

Ty začala psát ve svém rodném Pelhřimově, kde asi jako většina dětí před patnácti lety, kdy byly mobily ještě v plenkách a ty chytré neexistovaly, honila po ulicích kulatou merunu. A to tak dobře, že ji, původně pouze do počtu, vybrali do školního týmu pro celostátní fotbalovou soutěž.

"S fotbalem jsem začínala někdy ve druhé nebo třetí třídě na McDonald‘s Cupu. Tehdy si mě tam všiml pan Hanke, hledač dívčích fotbalových talentů, a furt po mě chtěl číslo na mamku, že se nám ozve. Já mu nejprve říkala, že cizím lidem číslo dávat nemám, ale pak ho ze mě dostal," vzpomíná dnes na své fotbalové začátky.

Po následném dlouhém uhánění a přemlouvání po telefonu, kdy mamka Kristýny nechtěla, aby její dcera hrála fotbal, přišel zlom a fotbal dostal zelenou.

A Kristýna si mohla užívat první zápasy, turnaje a góly. Na golf tehdy v jejím životě ještě nebylo místo.

"Když mi bylo deset let, tak jsme se přestěhovali do Mladé Boleslavi, kde jsem poprvé v životě držela golfovou hůl. Měla jsem ale jenom jednu lekci, protože mi to strašně nešlo a já řekla ne. Byla jsem zvyklá, že v ostatních sportech vynikám – tenis, basket, florbal a samozřejmě fotbal, to všechno mi šlo, ale u golfu jsem říkala, že ho v žádném případě hrát nikdy nebudu," směje se dnes.

Tehdy si dala také zhruba na rok a půl pauzu od fotbalu, když se ale vrátila do Pelhřimova, tak kopačky znovu obula a hrála s pelhřimovskými žáky. A znovu se ozval pan Hanke, že se chystá velký ženský fotbalový turnaj a že je tu Sparta, která by možná měla zájem.

"Noc před prvním tréninkem na Spartě jsem byla strašně nervózní. Byla jsem malé pívo, o dva tři roky mladší než ostatní hráčky, a tak jsem netušila, jestli si mě vezmou. Když jsem ale přišla na trénink a uviděla tam snad jenom šest holek, tak jsem se sama sebe ptala, že tohle je Sparta? Vždyť i v Pelhřimově je nás třikrát víc. To mě trochu uklidnilo, všechno klaplo, vzali mě a já byla nadšená," popisuje své pražské začátky.

Pendlovala mezi mladšími a staršími žákyněmi, hrála ale i další sporty. A tak si před čtrnáctými narozeninami natáhla při florbale vazy v pravém koleni, což byla předzvěst dalších problémů. V patnácti letech se pak přesunula do Prahy, kde vedle hraní za Spartu studovala na Anglo-německé obchodní akademii.

"Kolena držela, ale už jsme tušili, že na elitní světovou úroveň to nejspíše nebude. Hrála jsem s ortézou a vypadala jsem jak Robocop. Když jsem se pak dostala do sedmnáctky, tak jsem půl sezony hrála a druhou polovinu léčila pochroumané koleno," přiznává dnes už smířeně.

V patnácti letech byla dokonce nominována do reprezentace do 17 i 19 let, byla to ale její labutí píseň. Na turnaji sedmnáctek ve Španělsku totiž v den svých 16. narozenin dostala v utkání se Španělskem červenou kartu, což se později ukázalo jako její poslední statistický zápis v české reprezentaci.

Během následujícího roku totiž musela podstoupit plastiku křížových vazů na pravém i levém koleni a pod kudlu šla i s meniskem.

"S doktory jsme tehdy zhodnotili, že pokud nechci skončit ve třiceti na vozíku, tak to nebudeme pokoušet. Těch zranění bylo na můj věk až moc," uzavírá povídání o své fotbalové kariéře, kterou si ještě prodloužila alespoň tím, že pískala jako rozhodčí.

Tehdy už měla svou druhou zkušenost s golfem za sebou, když ve čtrnácti přemýšlela nad zelenou kartou. Z různých důvodů to ale opět nevyšlo.

Vyjít měl až třetí pokus, který Napoleaová nevědomky oddalovala co to šlo, protože ji shodou náhod přijali na anglickou univerzitu v Northamptonu, kde letos ukončila tříleté bakalářské studium events managementu.

"Vždy jsem snila o studiu v Americe, ale tam jsem neměla šanci dosáhnout na sportovní stipendium, protože nikdo si nevezme fotbalistku po dvou plastikách vazů. Zkusila jsem tak Anglii, kde jsem ale s fotbalem také brzy skončila, protože jsem vyzkoušela rugby a koleno to zase nevydrželo," popisuje své další sportovní a zdravotní trampoty.

Alespoň se tak neodvratně přiblížil třetí rozhodující pokus s golfem. Zatímco ona byla v Anglii, její mamka s přítelem propadli golfu a po návratu domů po prvním ročníku už nebyla jiná šance než konečně vyrazit také na jiný trávník než ten fotbalový. Fairwaye a greeny čekaly.

"Udělala jsem si konečně zelenou kartu, najednou mi to šlo a začalo mě to bavit. Golf nás pohltil celou rodinu. Po týdnu jsem vyrazila na první turnaj, vyhrála s 63 stablefordovými body a všichni byli nadšení a gratulovali mi. A já ani nevěděla, co to znamená," vybavuje si první golfové úspěchy. Pak už to šlo ráz na ráz.

Hned po prvním turnaji polepšení na HCP 31.5, po třech měsících z toho byla patnáctka a golfová kariéra byla definitivně nastartovaná. Trenérsky na ni dohlíželi pyšelští Jakub Važanský s Barborou Vejlupkovou, v poslední době se přidal Karel Skopový junior v Hodkovičkách.

"Řekla jsem si, že všechny ostatní sporty budou už pouze rekreačně i kvůli kolenům a golf se dostal na první sportovní kolej," přiznává Kristýna. Po návratu do Anglie na druhý ročník studia začala objíždět místní golfová hřiště a golf ji definitivně naplno pohltil. Své dva roky s golfem oslavila koncem června na Konopišti kolem za 74 ran. Její aktuální hendikep, asi si raději sedněte, se blíží nule. Momentálně je na čísle 0,9.

"Vím, že nemám zkušenosti jako holky, které do toho bouchají od osmi let, jako když jsem já začínala s fotbalem. Lidé se mě občas ale ptají, jestli nechci přejít jednou k profesionálům, a já říkám, že do budoucna, proč ne. Nechávám to otevřené s tím, že chci vidět, kam se dostanu od teď za dva roky," nepospíchá nikam hráčka pražské Čechie, která ale nejvíc hraje a trénuje v Pyšelích.

V nadcházejícím roce bude navíc na zdokonalování svých golfových dovedností v ideálním prostředí. Dostala se totiž na skotskou St. Andrews University, kde ji čeká roční magisterské studium mezinárodního byznysu.

"Doufám, že mě to posune zase dál. Podmínky ve Skotsku jsou o něčem jiném a potkám se s jiným golfem a jiným prostředím," plánuje si nejbližší měsíce. Nyní si ale ještě užije pár týdnů české turnaje. Letos už objela čtyři amatérky, když nejlépe skončila dvanáctá na Ypsilonce, a vyzkoušela si i domácí jamkovku. A vyrazí i na MM České republiky ve hře na rány do Šilheřovic. "České turnaje se snažím objíždět, ale jelikož mi je už dvaadvacet, tak jich moc není," mrzí trochu Kristýnu Napoleaovou.

Třeba si brzy začne vybírat mezi těmi profesionálními.

Více fotek Kristýny Napoleaové zde