Krásová Jágrmánii na Floridě nepodlehla: Mám radši umění

Ten zámořský dril jí ani tak nevadí. Ví, že je potřeba. A tak vstává v 4:50, aby byla už v půl šesté v posilovně. Poté škola, nekonečné porce golfu a pak tu a tam den volna, během kterého je ráda, že si stihne vyprat.

Nyní je na pár měsíců zpátky v Česku a v úvodu se pro ni příliš věcí nemění. Aby se v zámoří mohla v dalších dvou letech více věnovat golfu, přidala si v učení, které si tak přivezla i do Evropy.

A vedle toho hraje co? Ano, golf. Jako třeba v tomto týdnu na Dýšině v rámci Tipsport Golf Masters. „Léto jsem si ale naplánovala tak, abych si mohla i trochu dobít baterky. Ono se během těch osmi měsíců fakt nezastavíte,“ přiznala v rozhovoru pro GolfExtra.cz.

V květnu a červnu tak ještě vše podřídila škole a golfu, v červenci si ale naordinuje volnější režim: „Musím trochu relaxovat. Mám v plánu hodně cestovat a nabrat tak energii na další semestr v zámoří. Vím, že bude potřeba.“

Jaký byl rozdíl mezi prvním a druhým rokem v Americe?
Obrovský. Před dvěma roky jsem vlétla do něčeho, o čem jsem prakticky nic nevěděla. Netušila jsem, co mě čeká, jak budou vypadat tréninky, co škola a všechno okolo. Bylo to trochu tápání a já se snažila jet podle svých návyků. Rychle mi ale došlo, že se člověk, především v začátcích, musí spíše přizpůsobit, než přeorganizovávat je.

A tedy ten druhý rok?
Věděla jsem, do čeho jdu. I když, také zde byly novinky. Jako třeba kvalifikační turnaje v rámci našeho týmu. Ten první byl třeba na šest kol a rozhodl o tom, že jedna z nás nepojede na tříkolový turnaj. Bylo to maso! Místo dvanácti turnajů jsme jich tak měli vlastně čtyřiadvacet. Celkově jsem za těch osm měsíců odehrála přes sedmdesát kol.

Dalo se to zvládnout?
Nebylo to úplně jednoduché. Bylo hodně školy a já navíc měla trochu zdravotní problémy, takže se přiznám, že už jsem se trochu těšila domů na to, jak si vše budu moci naplánovat. A sama řeknu, které turnaje hrát budu a které ne. Přeci jen mám ráda svůj systém, který byl především těmi kvalifikačními koly narušen. Trochu mě to vykolejilo z mé golfové rutiny.

Golfový tým FIU (foto: fiusports.com)

Je v týmu cítit rivalita?
Myslím, že ano. A rozhodně větší než u kluků. Jak jsme každá z jiné země, tak si každá jede to svoje a nehledí až tak na zbytek týmu. To pouze ve chvílích, kdy je to potřeba anebo kdy je to vyloženě vyžadováno. Na hřišti je pak ale vidět, že každá jede sama za sebe. Ano, je to trochu sobečtější.

Už víte, jak v tom chodit?
Přijde mi, že jsem našla způsob, jak sama trénovat. V rámci týmu je to hlavně o fyzičce, posilovně a turnajích. Teď jsem si ale našla trenéra mimo školu, se kterým bych v dalších dvou letech chtěla více zapracovat na své technice. Aby se má hra posouvala tam, kam chci já. A to bych sama bez zázemí, které mám třeba v Česku se svým koučem Pavlem Ničem, nezvládla. K tomu potřebujete někoho, kdo sleduje váš vývoj.

Vám ještě zbyde čas na další trénink?
Dá se najít. Většinou máme volnou neděli, kdy si můžeme trochu oddechnout. Tak aby toho nebylo málo, přidám si další golf. (smích) Je to ale hodně důležité. Člověk musí vědět, na čem pracovat a svůj čas třeba i na turnajích pak využije kvalitně.

Pořád je pro vás golf hlavní životní cestou?
Určitě, i když školu rozhodně nezanedbávám, spíše naopak. Chci si dodělat diplom, protože v golfu nikdy nevíte, co vás může potkat. I proto jsem se v uplynulém ročníku zaměřila více na učení a golf trochu upozadila, abych to mohla ve zbylých dvou letech otočit a více se věnovat golfu. Abych, až školu opustím, byla golfově na vrcholu. A měla šanci v q-school Ladies European Tour.

Takže přijde návrat do Evropy?
Teď to tak cítím, více tíhnu k Evropě. Americký životní styl je skvělý tehdy, kdy se zaměřujete pouze na to pozitivní. Na to, co vám něco dává. Komplexně mi ale více vyhovuje evropská kultura, a to nejen ta golfová.

Co vám na golfu v Americe nesedí?
Američanky se soustředí prakticky pouze na sebe. Nikdo se s vámi moc nebaví, každý je více uzavřený do sebe. Na turnajích v Evropě to není pouze o golfu a máte větší šanci lidi kolem sebe poznat. A to nejen na hřišti, ale i mimo něj. V zámoří to prostředí není tak přátelské.

Kateřina Krásová během turnaje CGAT v Beřovicích (foto: Zdeněk Sluka)

Svého rozhodnutí jít na univerzitu ale, předpokládám, nelitujete.
To rozhodně ne. Jenom mi v posledním roce došlo, že to chci dělat trochu jinak. Chci se více řídit svou vizí, a to nejen ohledně golfu, ale i školy. Navíc u nás vlastně není žádná alternativa podobného kroku. V Evropě se prostě musíte rozhodnout, jestli dělat golf, nebo školu.

Užíváte si trochu Ameriku mimo areál školy nebo golfových resortů?
Na to vážně není čas! Když mám den volna, tak si jdu ve finále vyprat, abych měla čisté oblečení na další turnaj. Když k tomu přidáte alespoň lehký úklid pokoje, tak máte půl dne pryč. A jeho druhou půlku spolknou další resty, třeba do školy. Vážně je vše hodně naplánované a člověk se musí hodně přizpůsobit. Je to logické, když vám platí stipendium.

Takže floridské pláže, stejně jako my v Česku, jenom z fotek?
To zase ne. Když to jde, tak se člověk snaží vypadnout. Já se tak byla párkrát podívat za rodiči v Sarasotě, nebo vyrazila do Miami na pláž. Mám ráda umění, tak jsem vyrazila i do pár galerií.

A na Jaromíra Jágra a jeho Floridu Panthers?
Je to zvláštní pocit. Vím, že je hodně lidí v posledním roce kolem mě sledovalo a já byla tak blízko! Jenže měla jsem tolik věcí, že jsem ve finále nebyla na jediném jejich zápase. Šlo by se tam dostat, ale nebyla to má hlavní priorita.

Ani na pláži jste ho nepotkala?
Ono když jste na ní tak jednou za semestr, tak ta šance moc velká není.