Strašák, který trestá. Jak Oakmont trápil golfisty

Oakmont Country Club

Za týden touhle dobou bude druhý major sezony v polovině. Otázkou je, jaké skóre bude mít v tu chvíli lídr turnaje. Přední hráči totiž hlásí, že hřiště v Oakmontu je mimořádně obtížné. Letošní US Open tak zřejmě nebude skórovacím festivalem. Jak tomu bylo v minulosti?

“Myslím, že to bude nejtěžší hřiště, jaké jsme kdy hráli,” nechal se slyšet Phil Mickelson, který si každoročně brousí zuby na titul z US Open. Ještě nikdy ho ale nezískal. “Na hřištích, která jsou tak těžká od odpaliště po green, přichází alespoň malá úleva na greenech. To ale v Oakmontu nečekejte,” dodal legendární "Lefty".

A přidávají se k němu i další. "Spousta lidí říká, že už se těší do Oakmontu, ale nevím, jestli je možné se do Oakmontu těšit,” prohlásil Jim Furyk.

V Oakmontu se nehraje druhý major roku poprvé. Asi se ale nedá čekat, že hráči budou atakovat rekordní výsledek Sama Parkse Jr., který v roce 1935, kdy se na tamním hřišti hrálo poprvé se stanovenou normou, skončil s výsledkem 11 nad par.

A přesto slavil. Jako jediný stlačil počet ran pod celkových 300. Přesně o jednu. Vyhrál tak svůj první major v kariéře. To, že byl také posledním, v tu chvíli ještě nevěděl.

Doba tání

Stále ale drží primát největšího počtu ran, který kdy vítěz US Open v Oakmontu zahrál. Po válce totiž přišla doba tání.

Oakmont Country Club (foto: GettyImages)

V roce 1953 vyhrál Ben Hogen s -5, stejně jako o dvacet let později Johny Miller. Larry Nelson byl za dalších deset let o ránu horší, ale jeho oakmontský nástupce Ernie Els se na “standard” dokázal zase vrátit. 

Jedinou výjimkou, která, byť velmi vzdáleně, připomněla staré časy tak byl výkon Jacka Nicklause, jenž v roce 1962 překonal par hřiště jen o jednu jedinou ránu.

Válka parů

A pak přišel Angel Cabrera.

"Tomu, že jsem vyhrál, uvěřím asi až zítra; až vstanu a v posteli vedle mě bude ležet pohár,” tvrdil, když s pohárem v ruce sděloval novinářům první pocity z vyhraného majoru.

Angel Cabrera s trofejí pro vítěze US Open (foto: Getty Images)

Psal se rok 2007 a Oakmont viděl strhující podívanou. O titul válčili Woods, Furyk a právě tenhle argentinský bojovník, který v jedenácti letech odešel ze základní školy a prací na plný úvazek pomáhal uživit rodinu.

Jenže zbraně v téhle válce nebyly zdaleka konvenční. Po desetiletích v minusových číslech se boj vrátil do plusových hodnot. Najednou nezáleželo až tak na zahraných birdie, spíše na zachráněných parech. Když Cabrera v neděli doputtoval na osmnáctce, jeho skóre se zastavilo vysoko na +5. Parksův duch byl zpět.

Letos může Oakmont vidět podobný příběh. Vždyť jak pravil jeden z tehdejších Cabrerových soupeřů Furyk: “Tohle hřiště trestá. A tvrdě.”

Souhlas s cookies

Pokud vám nevadí, že pro měření návštěvnosti používáme Google Analytics, zavřete tuto hlášku.

Souhlasím, zavřít potvrzení