PŘÍBĚH: Lyle dával radost, sám celý život bojuje se smrtí

Oba australští profesionálové k sobě mají dlouhé roky velmi blízko. Poprvé se potkali, když bylo Jarrodovi 16 let a snil svůj sen o kariéře profíka na PGA Tour. Jeho největším hrdinou byl v té době právě krajan Allenby.

Ten pro server playersvoice.com.au odvyprávěl příběh, kterým vzdává hold svému velkému příteli. Lyle minulý týden přešel na paliativní léčbu, která bývá poskytována nevyléčitelně nemocným pro zlepšení kvality života v jeho poslední fázi.

Setkali jsme se, protože jsem byl jeho hrdinou. Od té doby je on můj hrdina. Poprvé jsme se potkali před 20 lety. Bylo mu 16 let a já jsem se mu na Australian Masters v Huttingdale podepsal. O rok později jsem dostal zprávu od Davida Rogerse z centra pro boj s rakovinou, že u nich leží chlapec, který je vážně nemocný.

"Miluje golf a je tvým fanouškem. Znamenalo by pro něj opravdu všechno, pokud by ses zastavil a řekl mu ahoj."

Zanedlouho jsem se za nim stavil. Byla u něj celá jeho rodina. Připadal mi povědomý. "Pamatuju si tvou tvář," řekl jsem mu.

"Prdlajs si pamatuješ," řekl mi s jeho typickým širokým úsměvem. To zásadním způsobem nastavilo náš celý vztah. Spousta legrace, trochu škádlení a tuny respektu a vstřícnosti. Ani jednou za dvacet let se neodklonil od hodnot, které mu byly vštípeny doma v Sheppartonu.

Chvíli jsme spolu mluvili a pak jsem mu řekl: "Kamaráde, slyšel jsem, že máš rád golf. Co kdyby sis trochu pospíšil a vypadnul odsud co nejdřív, abychom si mohli zahrát?" O několik týdnů později mě zastihla zpráva, že je žhavý vyrazit si se mnou na hřiště. Stále procházel chemoterapií, byl slabý, ale odhodlaný vstát konečně z postele. Nehráli jsme celé kolo, protože na to neměl sílu. Síla je první věc, co ztratíte, protože lékaři z vás doslova vysávají život, aby ho pak do vás mohli vrátit. Za těchto okolností jsem byl ohromený, že to vůbec zvládl.

Allenby takto popsal vznik přátelství mezi jím a Lylem, které se později přeneslo i na PGA Tour.

Od začátku měl ambici stát se profesionálem, ale abych byl upřímný, na začátku jsem nevěděl, jak by se mu to mohlo podařit. Není moc lidí, kteří by v 17 letech překonali akutní myeloidní leukémii a pak se z nich stali profesionální golfisté. Jenže Jarrod měl v sobě odhodlání až posedlost, jakou jsem u nikoho ve svém životě nepoznal.

Allenby se pak vžil do role mentora, ochránce a někdy i bodyguarda. To, když Lyle opravdu uskutečnil svůj sen a na jeho prvním turnaji ho nadháněli výrobci holí snažící se ho ulovit do své stáje.

Říkal jsem mu: "Jsi tady proto, že umíš hrát. Zůstaň na své cestě a nedovol nikomu, aby tě z ní odlákal. Jdi a hraj svou vlastní hru." To samé jsem mu vtloukal do hlavy při spoustě tréninkových kol, které jsme spolu odehráli. Měl velké srdce a ovlivnil spousty životů. Jeho charakter, charisma, štědrost, smysl pro humor, pokora i vděčnost jsou úžasné. Ztělesňoval v sobě všechno dobré, co je v člověku.

Jenže na Lyla zaútočila nemoc i podruhé. To už měl rodinu s jedním potomkem a s druhým na cestě. Především kvůli nim se opět vrhnul do boje a zvítězil.

Jeho návrat na Australian Masters v Royal Melbourne 2013 vidím jako jednu z nejodvážnějších věcí v historii sportu. Vím, že občas pochyboval, že to dokáže. Že nejen přežil, ale vrátil se do světa soutěžního golfu, je pro mě nepochopitelné. Léčba mu však nevzala schopnosti. Na mé charitativní akci před pár lety dal dvě esa za sebou ve třiceti minutách… Tu noc jsme oslavovali. Nejdřív spousta piv, pak jsme otevřeli víno. Oslavovali jsme život, protože jsme nevěděli, jak dlouho bude trvat. Když na vás dvakrát zaútočí rakovina, už se nikdy nezbavíte myšlenky, že se vrátí.

Vrátila se.

Nakonec už jeho tělo není schopné napotřetí snášet náročnou léčbu a množství léků, které prošlo za ty roky skrz něj při boji s rakovinou. Vzalo si to svou daň a došlo to do bodu, kdy už není schopné přijmou žádné další…

Celý příběh Roberta Allenbyho si můžete v originále přečíst zde.